Vydej se do míst, která nejsou pro každého

Když jsem se přihlásila na výpravu do Turkmenistánu, nevěděla jsem, co mám od ní čekat. Až postupem času jsem zjistila, že o této donedávna velmi izolované zemi ani Google pořádně nic neví a že o ní globálně koluje spousta předsudků, domněnek a drbů. Při čtení těch pár článků na Googlu jsem vůbec neměla obrázek o tom, co smím nebo nesmím a za co mě můžou nebo nemůžou zavřít. Jediné, v čem jsem si byla jistá, bylo, že se jedná o konzervativní muslimskou zemi a že by asi bylo fajn nevyvolávat něj

O tom, že se nedaleko česko-německých hranic, v srdci Lužického Srbska (dnes spolková země Braniborsko) nachází kraj plný vodních kanálů, mokřadů a komárů jsem ze svých četných pracovních cest věděl díky informačním tabulím, které jsou kolem dálnice. Mám rád vodní toky a vodní turistiku, a tak jsem měl chuť tento kraj trochu prozkoumat. Během pracovních cest jsem na to ale nikdy neměl dost času. Když jsem loni objevil seakayaky a v zimě googlil kam bych se na nich mohl vydat, objevil jsem i Exp

Standa Dadák je živel, bohém a zvláštní úkaz. Kromě toho, že se věnuje všemožným sportovním i nesportovním aktivitám, jde o člověka, který se rozhodl spojit své zaměstnání se svou cestovatelskou vášní. Proto se většina věcí v jeho životě kolem cestování točí. Vede Expediční klubovnu a od září se po několika letech vzdává restaurace Klubu cestovatelů v Brně. Pořádá cestovatelský festival NADIVOKO, část roku tráví v zahraničí na cestách a přidal se k nám jako schopný průvodce, který dlouhé roky če

Přijedeš na nádraží, mrkneš na tabuli a pokud vlak nemá zpoždění, přečteš si nástupiště a jdeš se nalodit. No, tak přesně takhle to v Mauritánii nefunguje. Obzvlášť, když tam mají jen jednu trať, po které jezdí jen nákladní vlak. Přesněji řečeno, má jeden osobní vagon (naprostý dobytčák), ale kdo by s ním jezdil, když to může risknout a svézt se v tom nákladním, že? Ale pojďme to vzít od začátku. Taxík (tj. pojízdný vrak s řidičem) nás vyhodil asi 850 m za stanicí v Nouadhibou. Bylo brzké odpol

Říká se, že spontánní rozhodnutí jsou ta nejlepší. Moje přihláška na Hangar Boulder Camp v rakouském Zillertalu spontánní rozhodně byla. Pravidelněji jsem začala lézt teprve asi před půl rokem, první vlastní lezečky jsem si koupila asi měsíc před odjezdem, o lezeckých schopnostech raději pomlčím. Ale hrozně mě lákalo zkusit si nějaký ten venkovní boulder. A jak se pro něco nadchnu, tak už většinou není cesty zpět. Trochu mě uklidnila jedna z organizátorek z Hangáru, když jsem s ní mluvila po pod

Tomáš Maceček (alias Macek) patří mezi dlouholetou oporu našeho horského běhání, potažmo i skyrunningové reprezentace. Že nevíš, co je to skyrunning? Jedná se o extrémní formu horského běhu, která se zaměřuje na závody ve vyšších nadmořských výškách a technicky náročném terénu. Macek je na horách jako doma a již celou dekádu patří do české špičky horského běhání. Svědčí o tom celá řada jeho úspěchů, přičemž tím nejčerstvějším je 3. místo z Mistrovství Evropy v horských bězích v soutěži týmů. Min

Vždycky jsem chtěl do Afriky. Ne do Egypta k moři, ale do té pravé, černé Afriky. Na podzim mi zbývaly dva týdny dovolené a tak jsem se přihlásil na výpravu Expedition Clubu do Ghany. Ghana mé požadavky na Afriku splňuje a navíc je to dle všech dostupných informací bezpečná a relativně vyspělá země. To mi snad doma projde. Štěstí se na mě usmálo, když jsem se dozvěděl interní informaci a to, že na navazující výpravu kolem Guinejského zálivu zoufale chybí kluci. Tady jsem pro změnu splňoval požad