Už jen samotná poloha nepřiláká pozornost horala na první dobrou – všude okolo jsou spíše plážové destinace nedalekého Karibiku. Jenže kdo by to byl řekl, pár desítek kilometrů na jih se nachází ledovce Bolívar, Colón a Simmonds, nad kterými se tyčí stejnojmenné vrcholy, španělsky „picos“, z nichž nejvyšší je Pico Bolívar. A právě na něm (a na Pico Simmonds) ještě nebyl žádný Čech. Český prvovýstup na nejvyšší horu Kolumbie byl proto hlavním cílem naší výpravy, která čítala sedm členů plus průvodce Honzu.

Den před výpravou se setkáváme s našimi guidy – Alfredem, Jonatanem a Cristianem, kteří nám popisují přesný průběh nadcházejícího putování – šest dní výstup k Pico Bolívar, jeden odpočinkový den, jeden den výstup na Pico Bolívar a Pico Colón, jeden den na přesun k Pico Simmonds, jeden den výstup na něj a čtyři dni na návrat zpátky, celkem tedy rovných čtrnáct dní.

Samotná téměř expedice začíná v brzkých ranních hodinách cestou jeepem do vesnice San Pedro de la Sierra, kde si dáváme oběd a kde si necháváme věci, které nebudeme brát do kopců. Pak už se asi po další hodině a půl jízdy ocitáme v krásné indiánské osadě Yerbabuena s domky z hlíny a došek. Tady se k nám přidává místní budoucí šaman třiadvacetiletý Ábel z místního kmene Arhuaco, který nás má doprovázet po celou dobu. Odtud začíná naše pěší putování pod zmínění vrcholy, zatím tedy nalehko, jelikož nám až do konce druhého dne batohy nesou muly, a pouze hodinu a půl, jelikož první spaní je naplánované v blízké dřevěné chatce.

Druhý den je ale na rozdíl od prvního už fuška. 1500 m stoupání rozbahněnou cestou skrze deštný les. Cesta ale ubíhala, i když nejlepší výhledy jsou teprve před námi. Naneštěstí odpoledne začíná pršet, a navíc se jednomu z nás není úplně nejlépe, ale zatím se neobjevují žádné vážnější komplikace. Promoklí navečer dojdeme do tábořiště u Las Lagunas, kde za deště rychle stavíme stany, navečeříme se a jdeme brzo spát. Večeři vždy vaří guidi. Sice se pořád střídá polévka, čočka a rýže, ale přeci jenom se jedná polní kuchyni, takže si rozhodně není na co stěžovat.

Ráno třetího dne začíná sušením věcí po vydatném dešti předchozího dne. Naštěstí to je jediný silný déšť celé výpravy. Následuje rituál s šamanem Ábelem, která nás má ochránit během našeho pobytu v horách, a jako talisman dostáváme na obě ruce náramky z provázku. Potom už vyrážíme doprovázeni nosiči z různých kmenů místních domorodých komunit. Nosiči nesou lezecké vybavení, stany, jídlo na snídaně a večeře. My si neseme naše osobní věci, věci na spaní a obědový balíček skládající se ze sušeného masa, tortill, guacamole, strouhaného sýra, sušených rajčat a cibule, který si máme rozpočítat na celý zbytek výpravy.

Túra třetí den ale nezačíná pozitivně. Zdravotní stav zmíněného člen výpravy se zhoršil, a bohužel se musí otočit a vrátit se za doprovodu jednoho z nosičů zpět do nížin. Smůla, ale naštěstí z toho nebyla žádná větší nemoc a po zlepšení si místo „Picos“ střihnul kopec Nevado del Tolima nedaleko hlavního města Kolumbie Bogoty. Ostatní pokračují dále směr Laguna Corazón. Na jednom ze sedel poprvé vidíme Pico Simmonds. Guidi konstatují, že je tuhle sezónu hodně sněhu.

Čtvrtý den ráno snídáme kaši ze sušeného mléka, chia semínek a sušeného jablka. Tento rituál už bude až do konce výpravy stejný, jen se občas vystřídají jablka za banány. Potom následuje pochod směr Laguna Herradura. Ke konci dne trochu prší a nosiči jsou bohužel pozadu, tak na ně musíme čekat pod skalním převisem. Táboříme u laguny a někteří z nás se jdou otužovat do potoka.

Pátý den šlapeme přes další sedla, kdy na jednom zahlédneme několik kondorů, ne naposledy tenhle výlet. Na dalším sedle se na chvíli zastavujeme a Ábel ukáže na skalní útvar na protějším svahu, který připomíná bránu, načež nám vypráví legendu o tom, že tato brána je vstup do nitra pohoří a že Sierra Nevada de Santa Marta je z hlediska jejich kosmologie srdce světa. Cestou se ještě vykoupeme v potoce pod vodopádem. Do kempu dorážíme dříve než předešlé dny, tak hrajeme karty. Večer ještě máme poradu, zda první půjdeme na Simmonds, nebo Colón a Bolívar. Padlo rozhodnutí nejprve zkusit druhé zmíněné kopce.

Šestý den slaví šaman Ábel narozeniny, takže ráno začíná narozeninovou gratulací. Potom šlapeme skrz base camp Pico Simmonds, kdy cestou potkáváme předešlou expedici, která se bohužel vrací z Pico Colón s nepořízenou. V base campu obědváme, přehoupneme se přes další sedlo a sbíháme do base campu pod hory, které jsou naším hlavním cílem.

Sedmý den je odpočinkový. Nemáme budíček, takže vstáváme později než v obvyklých sedm ráno s odchodem po osmé. Dopoledne trénujeme horolezeckou metodiku a děláme kontrolu vybavení. Během dne ještě proběhne porada, kde se rozdělíme do lanových družstev a dohodneme na čase odchodu směr vrcholy.

V noci vstáváme ve 22:30 a svižným tempem za guidem Jonatanem pelášíme pod ledovec, kde nás čeká lezecké vybavení, které nám tam odpoledne nosiči vynesli. Nandáváme mačky, sedáky, navazujeme se na lano a vydáváme se na ledovec. Jenže postup je pomalejší, než se čekalo. Jak už jsem zmínil, tentokrát je více sněhu než předešlé roky, takže Jonatan musí cestu prošlapávat, a postup je tak nejen pomalý, ale i velice náročný. Následně se ukáže, že ledovec je také více popraskaný, než je obvyklé. Hledáme cestu skrze bludiště trhlin, ovšem první zvolená cesta se ukáže jako špatná. Končíme ve slepé uličce, a musíme se otočit. To nás stálo tak hodinu a půl. Druhá zvolená cesta vedoucí přímo nikoli zprava jako ta první už je ta správná. Po nějaké době se dostáváme pod sedlo, které leží přímo mezi oběma vrcholy. Bohužel i tady jsou podmínky špatné. Sedlo je zledovatělé a pokryté prašanem. Jonatan se pokusí sedlo vylézt, ale nakonec všichni docházíme k závěru, že na pokus o alespoň jeden z vrcholů už je pozdě a podmínky dělají takový pokus nebezpečným. Obracíme se a stejnou cestou jako nahoru se vracíme zpět do basecampu. Důležité je, že jsme všichni v pořádku.

Zbytek dne v basecampu odpočíváme a druhý den se vypravujeme do basecampu pod Pico Simmonds s tím, že jsme odhodlaní den nato zdolat alespoň tento vrchol. Navíc i v případě Pico Simmonds by se jednalo o český prvovýstup.

V jednu v noci vstáváme a tentokrát i společně s Ábelem kráčíme směr ledovec Simmonds. Znovu nasazujeme lezecké vybavení a ve třech lanových družstvech se vydáváme vstříc vrcholu. Pod finální pasáží nás čeká techničtější úsek. Za pomocí dvou cepínů a s jištěni sněhovou kotvou se vyšvihneme na hřebínek vedoucí k vrcholu. Děláme posledních pár kroků po exponovaném hřebínku a je to tam!!!

Český prvovýstup máme v kapse k tomu se nám nabízí i úžasné výhledy. Nicméně ten pravý vrchol je až dole. Popisovaný technický vrchol musíme dolů slanit, guid nějakou dobu vymýšlí štand, ze kterého bychom mohli slanění provést, ale i toto se setká s úspěchem. Bezpečně slaňujeme dolů a scházíme po ledovci zpět do basecampu.

V basecampu nás nakonec čeká originální večeře. Nosiči chytli kozu, část ji nám dali a guidi kousky masa opekli na vařiči. Jdeme brzo spát, jelikož ve vysoko položeném basecampu je vcelku chladno. Ráno nás čeká návrat zpět původní trasou.

Přestože jsme již už utahaní, rozhodneme se do toho kopnout a původně čtyřdenní návrat zpět zkracujeme na tři dni. Pořád to samé jídlo nám už leze krkem, proto máme pořádnou motivaci svižně šlapat. K našemu nadšení se guidům a průvodci Honzovi podaří objednat do Las Lagunas, kam už dojdou muly, donášku brambůrek, koly, spritu a čokolády. Dobíjíme tak baterky na poslední etapu této výpravy. Sbíháme džunglí, která tentokrát není rozbahněná do Yerbabueny, kde nějakou dobu čekáme na jeepy, které nás mají dovést zpět do Santa Marty. Jeepy doráží a s nimi i po delší době pořádný oběd a plechovky piva. Po obědě nasedáme do jeepů a vracíme se směr Santa Marta. V San Pedru ještě dokupujeme další plechovky piva a dostáváme i místní pálenku. Těsně před městem se nám rozbije auto. Nicméně situaci řešíme hezky po česku. Podaří se nám vzbudit prodavače v již zavřeném obchodě, který je hned vedle nakupujeme další pivo. Prvovýstup jsme tedy pořádně oslavili! V noci se konečně dostáváme na hotel a do postele.

Před odletem domů nám zbývá ještě jeden den v Santa Martě a okolí, proto se lodí vydáváme na nedaleké pláže, odpočíváme a večer si dáváme „all you can eat“ tacos a nachos.

V Bogotě, kde máme mezipřistání, se setkáváme s parťákem, který mezitím dobil Nevado del Tolima.

I přestože se nám nepodařil prvovýstup na Pico Bolívar, všichni hodnotíme výpravu jako velice úspěšnou. Vždyť trek do srdce pohoří, které je stále ovládané místními kmeny a narcos a do kterého se člověk bez nelehce dosažitelného povolení jen tak nepodívá, a k tomu český prvovýstup je prostě paráda a vzpomínky na celý život!

Chceš zažít nejvyšší hory Kolumbie na vlastní kůži? V lednu 2027 se do divokého srdce Sierra Nevada de Santa Marta vydáváme znovu. Přidej se k nám na výpravu Nejvyšší hory Kolumbie a objev místo, kam se bez místních průvodců a speciálního povolení jen tak nepodíváš.