Ostrov Sokotra mě uchvátil svou tajemnou krásou. Každý krok na tomto odlehlém místě byl jako ponoření do jiného světa. Příroda zde je jako z jiného časoprostoru – syrová, ale fascinující. Není to místo, které by bylo snadné zapomenout. Nejvíce mě okouzlily dračí stromy (Dracaena cinnabari) které svými bizarními tvary připomínají zjevení z jiného vesmíru. Tyto stromy běžně až k 600 letům, jsou navíc endemity, což celému zážitku přidává neobyčejnou hloubku. Mimo to je Sokotra místem, kde se dají

Slunná Mallorka, vícedenní přeběh trasy GR 221, dá se běžet pouze v kraťasech, skvělé jídlo a jarní příroda. Tohle chci zažít!!!

Pokaždé když se dívám na webovky Expe, mám skoro rozhodovací paralýzu, protože je tolik míst, která bych chtěla jednou navštívit a vidět…a tady je to jedna zajímavá destinace vedle druhé, že nikdy nevím co si vybrat. 

Jet na severní polokouli za polární kruh začátkem února? V zimě za ještě větší zimou? Jeví se to trošku uhozené, ale Expe to má vychytané. Je totiž před sezónou a člověk tu kromě sobů nepotká živáčka. A já si ve skrytu duše přál zahrát hru na polárníka.

Kam to asi bude? Máme letieť za 16 dní. Objavia sa informácie k výbave, počasiu, či ubytovaniu a hľadá sa druhý vodič s medzinárodným vodičákom. Aká bude finálna destinácia a kto nás bude sprevádzať, sa dozvieme až na letisku.

Pondělí 19.8.2024 Klasika! Zase balím na poslední chvíli celý den v práci a teď mám pouze 30 minut na zabalení a 15 min na chůzi na autobus. To vše za předpokladu, že má zavazadla budou mít celkově do 20 kilo. Když se podívám na hromadu věcí které jsem celý týden shromažďovala usoudím, že se všechny zajisté do batohu nevejdou a určitě to není 20 kilo. Začnu tedy balit to nejnutnější a pak se uvidí. … No, mám zabaleno a půlka věcí leží na zemi. Tak snad mám vše potřebné a kdyžtak si nějak porad

„Vydej se do míst, která nejsou pro každého“. Vždy to pro mě byl jenom slogan Expedition Clubu. Na bolivijské výpravě jsem Expe - motto prožila na 200 % a konečně jsem plně pochopila jeho sílu. Často se mě blízcí ptají: „Tak co, jaká byla Bolívie?“ Vlastně ani nevím, jak na tuto otázku odpovědět.„Byla Boží a Ďábelská zároveň“. Ať už si pod tímto slovním spojením představí kdokoliv cokoliv, štěstí, krásu, spirituální transformaci, laskavost, pokoru, víru, ticho, klid a zároveň únavu, bolest, slz

Ještě než v lednu odjíždím na západní Saharu, pokukuju po webu Expe co se chystá na zbytek roku . Píšu si s Honzou, protože má vypsaných spoustu zajímavých výprav a on mi prozrazuje, že ještě chystá na konec roku Dračí hory. Dračí hory, to zní jako nějaká Asie, říkám si a zadávám je do vyhledávače. Vyskočí na mě pohoří na hranicích Lesotha a J.A.R. a obrázky hor, které jsem určitě v životě neviděl. Odjíždím na expedici západní Saharou a někde vzadu v hlavě jsou pořád Dračí hory. Uteče pár měsíc

Tádžikistán je zemí, kterou je nebezpečně lehké si zamilovat. Proto se sem vypravuji po třech letech znovu. Čeká nás nádherný trek v odlehlém divokém Pamíru, desítky safírově modrých jezer a noci pod nekonečnou hvězdnou oblohou, také setkání s lidmi, kteří mají stále srdce na správném místě.

Když se vysloví Kanárské ostrovy, většina lidí si představí nekonečné davy německy mluvících turistů a přeplněné pláže lidí, kteří jen s velkou námahou překonají práh svého oblíbeného resortu. Přitom je to taková škoda. Kanárské ostrovy, přesněji Tenerife, nabízí svým návštěvníkům velmi pestré prostředí, které na tak malém kousku půdy jen tak někde neuvidíš. Najdeš zde například téměř čtyřtisícové Pico del Teide, a zatímco okolí vulkánu připomíná měsíční krajinu, o pár desítek kilometrů dál se t

Just one person! Aneb výlet do tajů rumunské duše, na který jen tak nezapomeneme. Všechno to začalo v Expediční klubovně. Vlastně ne, to bych trochu předbíhala. Všechno to začalo jednoho krásného dne, kdy jsem zcela vyčerpaná spolu s dalšími dvěma kamarády nastoupila do busu po právě dokončeném treku Alta via 1 v Dolomitech. V autobuse koukám, zmeškané hovory a zpráva. Píše mi nějaká Míša z Rockopointu. Říkám si, co je to za spam, načež mi to dojde…Volám zpět na neznámé číslo a Míša mi vesele s

Jsem Lucie, máma tří dětí, a až donedávna jsem svůj čas věnovala především rodině. Ale jak děti rostly, začala jsem si uvědomovat, že je čas splnit si i své vlastní sny. A jedním z těch snů bylo cestovat, objevovat svět a zkoušet nové věci. Vždy mě přitahovaly severské země, jejich drsná příroda a nekonečné možnosti dobrodružství. A tak jsem se rozhodla, že Norsko bude mým prvním velkým cílem. Náhoda mě přivedla na stránky Expedition Clubu, kde jsem objevila expedici do Norska, která termínově