Afrika není pro každého! To je staré známé pravidlo. Buď vám sedne, nebo ne. Jedno se ale nikdy nezmění, a sice to, že v Africe čas nehraje absolutně žádnou roli. Nebo třeba to, že co jste si domluvili před pár minutami, nemusí najednou platit bez udání konkrétního důvodu. To je ale právě to pravé cestování po Africe, které je nepředvídatelné a dobrodružné a přináší nespočet zajímavých situací každý den. My jsme se rozhodli všechny africké nástrahy poznat na vlastní kůži. Kam všude nás zavedla naše dubnová expedice do Ghany a Toga?

Naše putování začínáme v hlavním městě Ghany, které se jmenuje Accra. Není to město, které by překypovalo památkami, ale je zde přeci jen jedna čtvrť, zvaná James Town, u které nevíte, zda je to historický skvost, nebo slum. Možná je to obojí, a to je na ní to krásné. Děti si hrají na ulici kulečník s víčky od PET lahví a vedle nich muž porcuje maso doslova na kameni. Malé děti tu pobíhají nahé a špinavé, ale jak ony, tak všichni dospělí mají neustále úsměv na tváři.

Z rušné Accry pokračujeme dále po tzv. zlatonosném pobřeží. Právě odtud se mezi 16. až 17. stoletím dováželo nejvíce zlata do Evropy. Byly zde vystavěny desítky pevností, které postavili Portugalci, Nizozemci, Švédi a v neposlední řadě i Britové. Ještě jeden artikl byl ale výnosnější než zlato! Byli to otroci. Obchod s nimi na pobřeží současné Ghany doslova kvetl, a to až do poloviny 19. století. Při procházení starobylými pevnostmi, ve kterých v nelidských podmínkách přebývaly tisíce otroků, se vás zmocní velká úzkost. Je až nepředstavitelné, čeho jsou lidé schopni. Naštěstí temná historie je za námi a my můžeme už jen obdivovat architektonicky velmi zajímavé stavby zapsané na UNESCO.

Ve městě Elmina navštěvujeme také největší trh s rybami a všelijakou mořskou havětí v Ghaně. Stovky lidí s tisíci kusy ryb se zde scházejí každé ráno, aby prodali nebo koupili cokoliv, co naleznete v oceánu.

Z pobřeží odbočujeme do vnitrozemí a jdeme poznávat tu pravou divokou Ghanu. Národní park Kakum je významný především svými unikátními visutými lávkami v korunách stromů, které umožňují pozorovat deštný prales z výšky jako nikde jinde v Africe. Výhledy jsou dechberoucí, ale také trochu strašidelné, protože když se procházíte po lanových mostech, máte pod sebou 30 až 50 metrů hlubokou propast. Nic pro slabší povahy, které trpí závratí.

V království Ashanti, respektive ve městě Kumasi, objevujeme nejdříve největší trh v západní Africe a poté historii etnika, které v minulosti vytvořilo i jedno z nejmocnějších království v západní Africe. Etnikum Ashanti má stále svého krále a v jeho paláci můžeme obdivovat bohatství, které se zde nastřádalo za staletí těžby zlata. Věděli jste, že Ghana je největším producentem zlata v Africe?

Na severu Ghany se nejdříve vydáváme hledat slony v národním parku Mole. Jejich stopování nám trvá jen asi pět minut a najednou jsou sloni doslova všude kolem nás. Celkem jsme ve zdejší buši potkali dvanáct slonů a pozorovali je například při tom, když doslova vytrhávali stromy ze země, tak třeba při koupeli v jezeře. Není divu, že se chtěli zchladit. Průměrná teplota, která nás provázela na celé naší expedici, byla kolem třiceti osmi stupňů. Jedno se musí nechat. Když se k vám slon přiblíží na vzdálenost zhruba tří metrů, jde z něj skutečně strach a respekt. Tento kolos může vážit až 5 tun a dosahuje výšky až tří metrů!

Pozorovat přírodu je krásné, ale Afrika je hlavně o lidech. Na severu Ghany žije několik etnik a my jsme chtěli poznat jejich život, bez přikrášlení, bez dalších turistů a turistických obchůdků. Chtěli jsme zkrátka vidět to, co je normálním turistům skryto! Nedaleko města Tamale, muslimského centra celé země, najdete stovky malých vesniček etnika Dagomba. Domy postavené z hlíny se střechami ze slámy příliš pohodlí nenabízejí, ale právě na takových místech jsme našli snad tu největší dobrotu v celé Ghaně. Místní mají neustále úsměv na tváři a žijí své životy, jak nejlépe umí.

Podařilo se nám dostat na oslavu narození nového přírůstku ve vesnici. Celá komunita se sejde u rodiny, které se před týdnem děťátko narodilo. Ženy společně vaří tradiční pokrmy, které si poté celá vesnice rozdělí, muži sedí ve stínu pod stromem a debatují nebo hrají stolní hry. Život tady plyne jinak, pohodověji a celá komunita žije pospolu. Je nám dovoleno navštívit i čerstvou maminku. Jedná se o jejího šestého potomka a nutno dodat, že mladá dáma vypadá týden po porodu naprosto úchvatně!

Při návštěvě druhé vesnice musíme nejdříve na audienci k místnímu „šéfovi“. Každá vesnice má svého představeného, který ve vesnici rozhoduje o všem. I o tom, kdo do vesnice může vstoupit. Půlhodinová audience, během níž se nám dostalo požehnání, končí společným fotografováním a pokračujeme poznáváním života obyčejných lidí ve vesnici. Jeden z obyvatel, kterého jsme vyrušili při práci, nám poté ukazuje soubor svého tradičního oblečení. Malé skupince zase pomáháme loupat podzemnici olejnou, což je zde nejzákladnější plodina, která se pěstuje na okolních polích.

Tento svět a život jsou tak rozdílné a vzdálené od našeho pohodlného života v Evropě, že si místy připadáme, jako když jsme součástí nějakého historického dokumentu. Tady je to ale surová realita!

Naše putování do Ghany zakončujeme v oblasti nedaleko hranic s Togem, kde je několik krásných vodopádů. Především vodopády Wli a Tagbo nás doslova uchvátily a když stojíte přímo pod nimi, můžete cítit tu sílu přírody!

Hranici do Toga přecházíme na malém přechodu uprostřed džungle. Nemají zde ani počítače a elektřina jde také jen někdy. Proto každého z naší skupiny musí jak na ghanské, tak na tožské straně zapsat do obří knihy. Je to pro nás doslova cesta časem, protože my v Evropě již hranice skoro neznáme, ale tady je to každodenní realita.

Nedaleko města Kpalimé se nachází i „nejvyšší“ hora Toga. Záměrně uvádíme slovo nejvyšší v uvozovkách, protože nedávná měření zjistila, že nejvyšší horou není. Nicméně místním to nevadí a stále mají horu Agou za tu nejvyšší ve svém malém státě. Togo je asi o třetinu menší než Česko, ale žije zde přibližně podobný počet obyvatel a co je na tom nejzvláštnější? Tato malá africká země mohla být československou kolonií, kdy se po první světové válce uvažovalo o tom, že by bývalou německou državu převzal právě vzniklý československý stát. K tomu ale nedošlo, a tak místní nepijí pivo a nekoukají na hokej, ale zato mluví francouzsky a mají rádi bagety, protože Togo po první světové válce připadlo do správy právě Francii.

Vzhledem ke kondici expedice volíme snazší cestu, jak horu Agou poznat, a sice že nahoru nás vyváží minibus a horu scházíme. Odměnou nám je návštěva autentických vesniček, ve kterých potkáváme věčně usměvavé domorodce, kteří právě sklízí avokádo ze svých skromných plantáží. Co vás ale při trekování po hoře Agou dostane nejvíce, jsou úžasné výhledy do okolní krajiny. V kombinaci s hliněnými domky tvoří naprosto úžasné scenérie.

Kulturním, ale i duchovním centrem Toga je jezero Togo a městečko Togoville. Tady bylo centrum nejen koloniální správy, ale také je to centrum voodoo v Togu. Procházíme město a objevujeme prastaré posvátné stromy a obětní svatyně, kde na nás sem tam kouká obětované kuře. Vrcholem návštěvy Togoville je potom voodoo ceremoniál, který nám místní předvádějí. Na jeho konci jsme museli uznat, že z některých lidí šel při ceremoniálu opravdu strach.

Na závěr naší expedice se přesouváme do hlavního města Lomé. Není to žádná přepychová metropole, je to Afrika v tom nejsurovějším podání, kdy centrum města je jeden velký trh. Jenže Lomé skrývá něco, co jiné město na světě nemá. Trh Akodessawa je údajně největší a nejznámější voodoo trh nejen v západní Africe, ale na celém světě. Zde se prodávají lebky zvířat, sušené části těl a rituální předměty. Slouží jako centrum tradiční medicíny a duchovních praktik spojených s náboženstvím voodoo. Pro nás, středoevropské návštěvníky, to byl silný a často šokující zážitek, který ukazuje úplně jiný pohled na svět víry a léčitelství!

Naše expedice do Ghany a Toga nebyla o nadlidských výkonech, kde bychom zdolávali vysoké hory nebo chodili dlouhé vzdálenosti. Byla hlavně o poznání. O poznání jiného světa, který je na hony vzdálený od našich představ. Byla o poznání místních obyvatel, jejich způsobu života a také uvědomění si toho, jak se máme doma dobře a jak jsou naše starosti v globálním měřítku totálně bezvýznamné. Afrika je zkrátka úplně jiný svět, který nás ale baví kousek po kousku objevovat víc a víc.