Černá Hora - Bioč a Komovi

Černá Hora je stát, kde lidem dodnes v krvi koluje balkánský temperament. Čeká tě nádherná, fotogenická, ale i drsná krajina. Krásná hluboká údolí lemují štíty ostré jako břitva, zdejší hory si svou vizáží zaslouží opravdový respekt. Řeky jsou nádherné, modré, ale dravé. A mírumilovně a bezpečně se tváří samozřejmě i klasická balkánská rakija - všudypřítomný alkohol pálený ze všeho, co se pálit dá. Drsný, ale nádherný kraj, drsní, ale dobrosrdeční lidé. Taková je Černá Hora, kterou ti chci ukázat.

Naším hlavním cílem bude pohoří Bioč, které je navštěvováno jen sporadicky a budeme pravděpodobně jediní, kteří se v něm budou nacházet. Vylezeme na nejvyšší horu Veliki Vitao (2 397 m. n. m.) a další 2 - tisícové krasavice. Veliki Vitao mi už nějaký ten pátek uniká, jelikož rozeklané štíty a velké vápencové stěny, kterými pohoři Bioč oplývá, významně ztěžují přístup. Po letošním létě máme už oblast dobře zmapovanou a výstupu nic nebrání. Druhé pohoří které navštívíme leží na pomezí Černé Hory a Albánie, jmenuje se Komovi. Toto menší pohoří rozhodně není žádné ořezávátko a patří do Top 4 celé Černé Hory. Ostré štíty tyčící se skoro do 2500 m nám zpříjemní dvoudenní pochod, při kterém se pokusíme vylézt na 2 vrcholy. Pohoří je menší bratr Proklatých hor, které se nachází hned vedle a budeme je mít jako na dlani. Aby toho nebylo málo, tak si v mezičase sjedeme na raftu jednu z nejkrásnějších řek celého Balkánu - Taru. Čekají tě opuštěné hory, spaní ve výškách okolo 2000 metrů, koupání v ledových horských bystřinách, ale taky pohodička u grilu a panáka rakije.