Karakoram Highway

Odlet z Prahy/Vídně (pravděpodobně přes Istanbul) do Islamabádu. 

Brzy ráno přistaneme v Islamabádu. Seženeme snídani a kávu, pak vyrazíme na poznávání města. Podíváme se na monumentální mešitu krále Faisala připomínající beduínský stan v moderní architektuře a monument jednoty Pákistánu, kontrastující chaos pak uvidíme v sousedním Rawalpindi. Na souměstí se podíváme z jedné z vyhlídek na kopci, den nezapomeneme zakončit pořádným gastronomickým zážitkem. 

Vyrazíme na sever do Chilasu. Hned ze začátku nás čeká jeden z nejdelších přesunů výpravy. Vyrazíme velmi brzy ráno a v Chilasu můžeme být až večer. Délka cesty závisí na provozu, kontrolách a počasí. Začneme v nížině na dálnici, později se však začneme klikatit do horských údolí podél řeky Indus. Po cestě si budeme všímat asi nejviditelnější formy pákistánského moderního umění – šíleně zdobené kamiony. 

Dopolední zážitek bude přesun terénními auty do vesnice Tatu – úzká nezpevněná cesta vede po útesech vysoko nad řekou. Z vesnice Tatu dále už žádné cesty nevedou – pokračovat budeme pěšky až na „pohádkové louky“ Fairy Meadows. Výšlap nám zabere cca 4 hodiny času a když se zadaří, už po cestě dostaneme odměnu v podobě výhledu na severní stěnu osmitisícovky Nanga Parbat. 

Pořádně si užijeme kontrast travnatých pastvin a mohutného Nanga Parbatu, který je se svými 8 126 metry devátou nejvyšší horou světa. Vydáme se na celodenní pěší túru směrem k základnímu táboru. Trasa stoupá až do výšky 3 850 m n. m. a vede stejnou cestou tam i zpět a zabere to dohromady 7 hodin, takže podle počasí a nálady vyhodnotíme, kam až dojdeme. Kdykoliv se můžeme otočit. V tuto chvíli můžeme lehce cítit i nadmořskou výšku, ale není to nic závratného. Aklimatizace se nám ale bude určitě hodit na pozdější části výpravy.

Přesunový den. Pěšky a jeepem se vrátíme přes Tatu zpět na Karakoram Highway, po které budeme pokračovat dále do Karímábádu. Na odpolední kávu se zastavíme u soutoku řek Indus a Gilgit, které od sebe rozdělují tři obrovská pohoří – Himálaj, Karákóram a Hindúkuš. 

Dva dny strávíme v Karímábádu a jeho blízkém okolí. Navštívíme pevnosti Altit a Baltit i vesnice pod nimi. Na západ slunce vyjedeme na vyhlídku Orlí hnízdo, ze které je za dobrého počasí vidět celkem devět šestitisícovek a sedmitisícovek, včetně dramatického špičatého Ladyfinger Peaku (6 000 m n. m.) a nejvyšší Rakapoši (7 788 m n. m.). Právě pohled na Rakapoši patří k nejpůsobivějším na světě. Hora se zvedá téměř o 6 000 výškových metrů přímo nad údolím Hunza, což představuje jeden z největších souvislých výškových rozdílů na Zemi. Také se vydáme na procházku ke snadno dostupnému ledovci Hopper.

Trek k Nanga Parbatu je známý a bezpochyby nádherný, ale mnoho lidí hodnotí jako ještě lepší zážitek méně známý výšlap do základního tábora pod sedmitisícovkou Rakapoši. Ta je sice o 338 metrů nižší, ale zblízka působí ještě mohutněji. První den vystoupáme do kempu, kde nás čeká jediná noc pod stanem. Druhý den se nám otevře úchvatný výhled na ledovec, podél kterého dojdeme do kempu, odkud se nabízí výhled na další ledovou pyramidu, Diran (7 266 m n. m.). Poté se vrátíme zpět do Karímábádu.

Posuneme se po Karakoram Highway zase o kousek dále do vesnice Passu. Po cestě se zastavíme u jezera Attábád, které vzniklo po sesuvu půdy v roce 2010 a přerušilo dopravní tepnu na více než 5 let a po tuto dobu se jezdilo přes jezero na lodích. Na břehu jezera si dáme čaj a projedeme se loďkou nebo vyrazíme na výšlap k vyhlídce a podíváme se na jezero shora. Poté se zastavíme ve vesničce Hussainí známé provazovým mostem přes řeku Hunza. 

Dominantou Passu je skalní „katedrála“ – dramatický zubatý hřeben tyčící se nad údolím do výšky 6106 metrů. Ten nám bude kulisou zatímco budeme poznávat okolí. Projdeme se kolem jezera Borith k ledovci Passu, nasajeme atmosféru starých vesniček a ochutnáme meruňky, kterými je region proslulý, zdolat můžeme nejvyšší schodiště v Pákistánu (1653 schodů) – vede k zřícenině pevnosti, ze které se naskýtá skvělý výhled na celé údolí Hunza.  

V této oblasti se většina cestovatelů otáčí, my ale jedeme dál. Čeká nás přejezd z Pákistánu do Číny přes nejvýše položený hraniční přechod na světě otevřený veřejnosti (4 693 m n. m.). Naším cílem je město Taškurgan v Pamíru. Vzdálenost není nijak velká, pouhých 280 km, a silnice jsou v dobrém stavu, ale kvůli byrokracii budeme na cestu počítat celý den. Pokud nám zbude čas, vyrazíme se projít k taškurganské kamenné pevnosti a po dvou suchých týdnech v Pákistánu zajdeme ochutnat ujgurské pivo Wusu. Od dnešního dne se bude velmi hodit znalost čínštiny průvodce, protože leccos domluví přímo na místě.

Dnes si uděláme denní výlet v okolí Taškurganu. Tato oblast Pamíru je obývána Tádžiky a najdeme tady hezká jezera, pastviny i fotogenické klikaté horské cesty. Kam se dostaneme, bude záležet na místních okolnostech v danou chvíli – jde o politicky citlivou oblast a ne všechna místa jsou vždy přístupná. 

Čínský Pamír by byla škoda jen rychle projet, a proto v horách strávíme ještě jeden celý den. Vydáme se do okolí jezera Karakul, nad kterým se tyčí Muztagh Ata (7 546 m n. m.) a Kongur Tagh (7 649 m n. m.), nejvyšší hora Pamíru. Podle počasí a aktuálních možností podnikneme kratší výšlap, projdeme se kolem jezera nebo vyrazíme objevovat některé z okolních údolí a tádžických vesnic. Poslední noc v čínském Pamíru strávíme stále mezi horami.

Po snídani se rozloučíme s Pamírem a vyrazíme do Kašgaru.  Čeká půldenní přesun po krásné, supermoderní silnici, kterou nám mohou protáhnout bezpečnostní kontroly a checkpointy. Z horské krajiny postupně sjedeme do vyprahlé Tarimské pánve a večer oslavíme dokončení celé Karakoram Highway pořádnou ujgurskou večeří! 

Celý den strávíme v Kašgaru – tradičním kulturním hlavním městě Ujgurů a jedné z nejvýznamnějších zastávek na Hedvábné stezce. Nakoukneme do Id Kah, nejvýznamnější mešity celého Ujgurska, projdeme se po zbytcích starého města, vyzkoušíme tradiční tahané nudle či ujgurský chleba a grilované jehněčí. Kašgar se v posledních desetiletích výrazně proměnil, o důvod víc dopřát si na jeho poznávání celý den.

Brzy ráno opustíme Kašgar a zamíříme na západ k čínsko-kyrgyzské hranici v průsmyku Irkeštam. Pohybujeme se v citlivé pohraniční oblasti, a proto musíme počítat s několika kontrolami a samotné překročení hranice může zabrat značnou část dne.

Na kyrgyzské straně přesedneme do připravených aut a budeme pokračovat přibližně 110 kilometrů do vesnice Sary Moghol v širokém Alajském údolí. Pokud nám bude přát počasí, už cestou se před námi otevře panorama Pamíru s dominantou Piku Lenina. Přespíme v rodinném guesthousu u místních, se kterými má průvodce dlouholeté zkušenosti, protože pro Martina , průvodce, je tato oblast jeho "hood" kde strávil měsíce života.

Vyměníme auta za koně a ze Sary Mogholu vyrazíme do hor pod Pik Lenina (7 134 m n. m.). Čeká nás cesta přes rozlehlé pastviny, kolem horských říček a tyrkysových jezer, neustále pod dohledem zasněženého pamírského hřebene. Večer dorazíme do jednoduchého jurtového tábora,  přímo mezi pastevci, kde strávíme noc daleko od civilizace.

Brzy ráno budeme pokračovat na koních a pěšky vzhůru do průsmyku ve výšce přibližně 4 150 m n. m. Pokud nám budou přát podmínky, otevře se před námi výhled na celý severní Pamír i mohutnou stěnu Piku Lenina. Poté se vrátíme zpět do údolí a sjedeme do Sary Mogholu. Večer nás čeká přejezd do Oše, kde přespíme před ranním odletem. Pokud bude let až další den odpoledne, můžeme přespat ještě jednu noc v jurtách.

Ráno odletíme z Oshe do ČR nebo Vídně, přílet večer.