Praktický a zážitkový kurz bezpečnosti, vyjednávání, řešení krizových situací, prevence rizik, práce s intuicí a chování se v neznámém prostředí. 

Kurz bezpečnosti a krizového vyjednávání

1 300 km dlouhá silnice klikatící se mezi Karákóramem, Himálajem a Pamírem patří mezi nejkrásnější horské cesty na světě. Jen u málokterého jiného roadtripu je spojení „cesta je cíl“ tak příznačné jako právě tady. Během třítýdenní cesty se budeme těšit na velkoměsto, hluboká údolí, osmitisícovku, zelené pastviny, mohutné ledovce, starobylé vesnice i orientální bazary.

Samotné cestování je v podstatě výstup z komfortní zóny a sociální bubliny. Rozšiřuje obzory, obohacuje a boří předsudky. V Expedition Clubu proto nevyhledáváme přehnaný luxus a drahé hotely, které jsou jen další bublinou západního luxusu. Dáváme přednost lokálním podnikům a místnímu standardu, abychom lépe poznali život v dané zemi. Na našich výpravách proto vždy volíme radši rodinný guest house před Hiltonem, maršrutku před nablýskaným Mercedesem a streetfood před michelinskou restaurací. Pokud je ti tato filosofie vlastní, jsi na našich výpravách srdečně vítán.

<blockquote>
Cesta je koncipována jako road trip. Budou se střídat dny s delšími přejezdy a pobyty na jednom místě, odkud budeme vyrážet na výlety. Během cesty podnikneme několik výšlapů, všechny však budou nalehko a nebudou nijak technicky náročné. Čekají nás dva výšlapy s převýšením 1 100 a 1 500 metrů. Oba jsou rozloženy do dvou dnů a lze je částečně zkrátit. Pokud by je někdo opravdu absolvovat nechtěl, je možné je vynechat, ale musí počítat s tím, že jednu noc, respektive téměř celé dva dny, stráví čekáním v údolí. Ostatní výlety budou jednodenní, zpravidla jen několikahodinové procházky. Během cesty se krátce dostaneme téměř do 4 700 metrů. Nocovat budeme níže, přesto může někdo pocítit bolest hlavy nebo jiné mírné projevy nadmořské výšky.
</blockquote>

Turista

Martin je bezesporu základní kámen Expedition Clubu.&nbsp;Nejenom proto, že umí být tak tvrdý, ale protože klub na něm z velké části stojí. Martin je ten, kdo udává směr a vizi klubu. Mluví za něj spousta činů a dlouhý výčet horských výstupů a expedic, které má na kontě.

Martin Ksandr

Vojta má procestovanou neuvěřitelnou část světa. Patnáct let se věnuje organizování výprav především do východní, jihovýchodní a střední Asie. Skvěle se orientuje v historii navštěvovaných oblastí a dokáže ji poutavě přiblížit i ostatním. Ve střední Asii má procestovány země jako Afghánistán, Kazachstán, Uzbekistán, Kyrgyzstán a další. Velkou výhodou je, že plynně hovoří čínsky, což se nám bude při cestování čínským Ujgurskem mimořádně hodit. V Číně navíc strávil dva roky života. Kromě toho ovládá také japonštinu a Japonsko patří mezi země, na které se specializuje.

Vojta Lokša

Karakoram Highway

Plán akce je pouze orientační, je ovlivňován počasím, osudem a přáním samotné skupiny. Kvůli sesuvům, počasí, uzavírkám silnic nebo zdržení na hranicích se může program během výpravy měnit. Pokud bude potřeba získat časovou rezervu pro bezpečný a včasný příjezd do Biškeku, můžeme zkrátit nebo vynechat některé části programu v Číně.

Odlet z Prahy/Vídně (pravděpodobně přes Istanbul) do Islamabádu.

Brzy ráno přistaneme v Islamabádu. Seženeme snídani a kávu, pak vyrazíme na poznávání města. Podíváme se na monumentální mešitu krále Faisala připomínající beduínský stan v moderní architektuře a monument jednoty Pákistánu, kontastující chaos pak uvidíme v sousedním Rawalpindi. Na souměstí se podíváme z jedné z vyhlídek na kopci, den nezapomeneme zakončit pořádným gastronomickým zážitkem.

Vyrazíme na sever do Chilasu. Hned ze začátku nás čeká jeden z nejdelších přesunů výpravy. Vyrazíme velmi brzy ráno a v Chilasu můžeme být až večer. Délka cesty závisí na provozu, kontrolách a počasí. Začneme v nížině na dálnici, později se však začneme klikatit do horských údolí podél řeky Indus. Po cestě si budeme všímat asi nejviditelnější formy pákistánského moderního umění – šíleně zdobené kamiony.

Dopolední zážitek bude přesun terénními auty do vesnice Tatu – úzká nezpevněná cesta vede po útesech vysoko nad řekou. Z vesnice Tatu dále už žádné cesty nevedou – pokračovat budeme pěšky, a do až na „pohádkové louky“ Fairy Meadows. Výšlap nám zabere cca 4 hodiny času a když se zadaří, už po cestě dostaneme odměnu v podobě výhledu na severní stěnu osmitisícovky Nanga Parbat.

Pořádně si užijeme kontrast travnatých pastvin a mohutného Nanga Parbatu, který je se svými 8 126 metry devátou nejvyšší horou světa. Vydáme se na celodenní pěší túru směrem k základnímu táboru. Trasa stoupá až do výšky 3 850 m n. m. a vede stejnou cestou tam i zpět a zabere to dohromady 7 hodin, takže podle počasí a nálady vyhodnotíme, kam až dojdeme. Kdykoliv se můžeme otočit. V tuto chvíli můžeme lehce cítit i nadmořskou výšku, ale není to nic závratného. Aklimatizace se nám ale bude určitě hodit na pozdější části výpravy.

Přesunový den. Pěšky a jeepem se vrátíme přes Tatu zpět na Karakoram Highway, po které budeme pokračovat dále do Karímábádu. Na odpolední kávu se zastavíme u soutoku řek Indus a Gilgit, které od sebe rozdělují tři obrovská pohoří – Himálaj, Karákóram a Hindúkuš.

Dva dny strávíme v Karímábádu a jeho blízkém okolí. Navštívíme pevnosti Altit a Baltit i vesnice pod nimi. Na západ slunce vyjedeme na vyhlídku Orlí hnízdo, ze které je za dobrého počasí vidět celkem devět šestitisícovek a sedmitisícovek, včetně dramatického špičatého Ladyfinger Peaku (6 000 m n. m.) a nejvyšší Rakapoši (7 788 m n. m.). Právě pohled na Rakapoši patří k nejpůsobivějším na světě. Hora se zvedá téměř o 6 000 výškových metrů přímo nad údolím Hunza, což představuje jeden z největších souvislých výškových rozdílů na Zemi. Také se vydáme na procházku ke snadno dostupnému ledovci Hopper.

Trek k Nanga Parbatu je známý a bezpochyby nádherný, ale mnoho lidí hodnotí jako ještě lepší zážitek méně známý výšlap do základního tábora pod sedmitisícovkou Rakapoši. Ta je sice o 338 metrů nižší, ale zblízka působí ještě mohutněji. První den vystoupáme do kempu, kde nás čeká jediná noc pod stanem. Druhý den se nám otevře <a href="https://youtu.be/FIndoK9XPGI?si=jBr7kX3-NpoZvkfr&amp;t=646">úchvatný výhled na ledovec</a>, podél kterého dojdeme do kempu, odkud se nabízí výhled na další ledovou pyramidu, Diran (7 266 m n. m.). Poté se vrátíme zpět do Karímábádu.

Posuneme se po Karakoram Highway zase o kousek dále do vesnice Passu. Po cestě se zastavíme u jezera Attábád, které vzniklo po sesuvu půdy v roce 2010 a přerušilo dopravní tepnu na více než 5 let a po tuto dobu se jezdilo přes jezero na lodích. Na břehu jezera si dáme čaj a projedeme se loďkou nebo vyrazíme na výšlap k vyhlídce a podíváme se na jezero shora. Poté se zastavíme ve vesničce Hussainí známé provazovým mostem přes řeku Hunza.

Dominantou Passu je skalní „katedrála“ – dramatický zubatý hřeben tyčící se nad údolím do výšky 6106 metrů. Ten nám bude kulisou zatímco budeme poznávat okolí. Projdeme se kolem jezera Borith k ledovci Passu, nasajeme atmosféru starých vesniček a ochutnáme meruňky, kterými je region proslulý, zdolat můžeme nejvyšší schodiště v Pákistánu (1653 schodů) – vede k zřícenině pevnosti, ze které se naskýtá skvělý výhled na celé údolí Hunza.

V této oblasti se většina cestovatelů otáčí, my ale jedeme dál. Čeká nás přejezd z Pákistánu do Číny přes nejvýše položený hraniční přechod na světě otevřený veřejnosti (4 693 m n. m.). Naším cílem je město Taškurgan v Pamíru. Vzdálenost není nijak velká, pouhých 280 km, a silnice jsou v dobrém stavu, ale kvůli byrokracii budeme na cestu počítat celý den. Pokud nám zbude čas, vyrazíme se projít k taškurganské kamenné pevnosti a po dvou suchých týdnech v Pákistánu zajdeme ochutnat ujgurské pivo Wusu. Od dnešního dne se bude velmi hodit znalost čínštiny průvodce, protože leccos domluví přímo na místě.

Dnes si uděláme denní výlet v okolí Taškurganu. Tato oblast Pamíru je obývána Tádžiky a najdeme tady hezká jezera, pastviny i fotogenické klikaté horské cesty. Kam se dostaneme, bude záležet na místních okolnostech v danou chvíli – jde o politicky citlivou oblast a ne všechna místa jsou vždy přístupná.

Z Taškurganu nás čeká půldenní přesun po krásné, supermoderní silnici do Kašgaru, který si samozřejmě zpestříme zastávkou a procházkou u jezera Karakul. Nad ním se tyčí Muztagh Ata (7 546 m n. m.) a Kongur Tagh (7 649 m n. m.), nejvyšší hora Pamíru. Večer v Kašgaru oslavíme úspěšné dokončení celé Karakoram Highway!

Celý den strávíme v Kašgaru – tradičním kulturním hlavním městě Ujgurů. Nakoukneme do Id Kah, nejvýznamnější mešity celého Ujgurska, projdeme se po zbytcích starého města, vyzkoušíme tradiční tahané nudle či ujgurský chleba a grilované jehněčí.

Z Kašgaru vyrazíme na denní výlet ke skalnímu oblouku Toshuk Tagh. Čeká nás pár hodin chození vyschlým údolím, za které budeme odměněni vyhlídkou skrz jeden z největších skalní oblouk na světě. Tento den slouží zároveň jako rezervní, pokud bychom se na cestě někde zasekali.

Pro jednou nás opět čeká hraniční a přejezdový den. Z Kašgaru vystoupáme do průsmyku Torugart (3 752 m n. m.), který odděluje Čínu a Kyrgyzstán, a na nocleh se pokusíme dojet do města Naryn. I zde platí, že vzdálenost není nijak velká, přibližně 350 km, ale hraniční byrokracie se pravděpodobně protáhne.

Z Narynu po snídani vyrazíme k jezeru Songköl. Pokusíme se ubytovat v jurtovém kempu a uděláme si trochu relaxační den. V Kyrgyzstánu se již sezóna blíží ke konci, tak doufejme, že nepřijde předčasně. Můžeme podniknout procházky kolem jezera, půjčit si loďky, ale oblast je známá primárně pro projížďky na koni. Večer budeme vyhlížet krásnou oblohu plnou hvězd bez světelného smogu.

Užijeme si klidné ráno u jezera, poté vyrazíme do hlavního města Biškeku. Zastavíme se u věže Burana – (s trochou nadsázky) jediné historické památky v Kyrgyzstánu. Samostatně stojící minaret z 11. století a přilehlé pohřebiště je prakticky jediné, co se dochovalo z někdejšího města Balasagun, zastávky na Hedvábné cestě. Večer se projdeme monumentálním náměstí Ala Too se sochou hrdiny Manase, nakoupíme poslední suvenýry a dopřejeme si závěrečnou večeři.

Ráno odletíme z Biškeku do ČR, přílet během dne.

O Pákistánu se toho v médiích napsalo a namluvilo více než dost, podle nás je ale realita výrazně odlišná. Řeknu k tomu jen to, že za těch deset let, co aktivně cestuji, byl pro mě Pákistán cestovatelsky asi nejpozitivnější zkušeností s úžasným štěstím na lidi, kteří jsou štědří, zvídaví, slušní, milí a usměvaví. Je však třeba respektovat tamní zvyklosti.  Horské oblasti, které navštívíme, patří mezi ty klidnější a stabilnější – přesto budeme opatrní a budeme aktuální situaci sledovat.  
Co se týče samotné Karakoram Highway, silnice v posledních letech prošla rozsáhlými opravami a dnes je její převážná část vyasfaltovaná, mimo jiné tak, aby po ní mohly jezdit i těžké čínské kamiony. Z hlediska kvality povrchu je proto na výrazně lepší úrovni než dříve. Stále je však potřeba počítat se sesuvy půdy a občasnými uzavírkami, které k této horské oblasti neodmyslitelně patří. I proto program obsahuje několik pružnějších dní, které nám umožňují reagovat na zdržení. Video z naší výpravy zachycuje stav silnice přibližně před deseti lety, kdy její rekonstrukce ještě nebyla dokončena.
 V naštívených částech Číny a Kyrgyzstánu je bezpečnostní situace klidná.

Na cestu budeme potřebovat vyřídit dvě víza. Pákistánské se vyřizuje online, není složité, a schválení bývá rychlé. Čínské vízum budeme muset vyřídit v Praze. Také není náročné, ale je to trochu otrava, takže budeme řešit s větším předstihem. Vojta se vším ochotně pomůže. Do Kyrgyzstánu není vízum potřeba. Pro vstup do všech zemí je potřebný platný cestovní pas s minimální platností 6 měsíců po skončení výpravy. 
Doporučujeme také očkování proti žloutence typu A a B a břišnímu tyfu. Detailní info <a href="https://www.ockovacicentrum.cz/cz/pakistan/" target="_blank" rel="noopener noreferrer">ZDE</a>.

Z ČR nebo Vídně odletíme s jedním přestupem do pákistánského Islamabádu, vracet se budeme z kyrgyzského Biškeku. Mezi nimi nás čeká 2 400 km dlouhý road trip, který podnikneme různými najatými auty s řidičem. Několik dní zabere přesun velkou část dne, případně i celý den. To je na road tripu nevyhnutelné, ale i samotná cesta bude vždy zážitkem. Z auta se nám budou otevírat výhledy na vysoké hory, hluboká údolí, ledovce, řeky i odlehlé vesnice. Mezi přesunovými dny nás navíc vždy čekají dny aktivnější i odpočinkovější.

Ubytování bude různé. Na venkově a tranzitních zastávkách jednodušší, ve městech mírně hezčí, budeme se taky snažit o rozumnou hygienu. Některá místa jsou však odlehlá a kvalita může být těžko předvídatelná. Většinou budeme spát v menších hotelech a guesthousech po dvou, ale může se stát i to, že budeme nocovat ve větší společné místnosti. Alespoň jednou se také pokusíme přenocovat v jurtě a jednu noc budeme spát ve stanech, které půjčíme na místě.

Jak je to v Asii všude, i jídlo bude jednou ze zajímavostí akce. Stravovat se budeme buďto v guesthousech nebo v restauracích. Kuchyně severního Pákistánu je založená především na chlebových plackách, bramborách, čočce, rajčatech a kuřecím či skopovém mase. V Kyrgyzstánu vyzkoušíme plov, manty plněné masem i šašliky. Ujgurská kuchyně je poměrně podobná kyrgyzské, ale určitě si nenecháme navštívit návštěvu klasické čínské restaurace.

Na tuto akci nepotřebuješ žádné zvláštní vybavení. Budou se hodit pevné boty a připravenost na celou škálu počasí – v nížinách Pákistánu nás může potkat tropické vedro, zatímco v horských průsmycích můžeme zapadnout sněhem.  Seznam doporučené výbavy najdeš v checklistu, který ti bude zaslán po schválení přihlášky. Důležité části výbavy Ti případně zdůrazní průvodce. Pokud ti něco z výbavy chybí, můžeš si ji půjčit u nás v <a href="https://www.expeditionclub.cz/pujcovna" target="_blank" rel="noopener noreferrer">půjčovně. </a>Stejně tak, pokud se ti líbí naše filosofie, můžeš nás reprezentovat na horách i jinde. Připravili jsme pro tebe v e-shopu pár <a href="https://www.expeditionclub.cz/obchod" target="_blank" rel="noopener noreferrer">expedičních vychytávek</a>, které by se ti mohly na výpravě hodit.

Jen krátce se po příletu ohřejeme v rozpálené nížině Islamabádu a hned vyrazíme na legendární Karakoram Highway. Přibližně 1 300 kilometrů dlouhá silnice spojující Pákistán s čínským Sin-ťiangem patří k nejvýše položeným asfaltovým mezinárodním cestám na světě. Vede místem, kde se setkávají Himálaj, Karákóram a Hindúkuš. Budovala se téměř dvě desetiletí a  kvůli extrémně náročné výstavbě si vysloužila přezdívku osmý div světa. 
 Začneme na zelených loukách Fairy Meadows, odkud dojdeme až do základního tábora pod devátou nejvyšší horou světa, Nanga Parbatem (8 126 m n. m.). Poté strávíme týden v údolí Hunza, kde se zastavil čas. Starobylé vesnice a pevnosti kontrastují s mohutnými ledovci a zasněženými vrcholy Rakapoši (7 788 m n. m.) či špičatého Ladyfinger Peaku (6 000 m n. m.), tyčícími se nad sotva 2 500 metrů vysokým údolím. Právě výhled na Rakapoši z údolí Hunza patří k největším souvislým výškovým rozdílům na světě. Hora se zvedá téměř o 6 000 výškových metrů přímo ode dna údolí a věř mi, je to sakra majestátní výhled. Přes provazové mosty natažené nad rozbouřenou řekou pod „skalní katedrálou“ Passu Cones (6 106 m n. m.) dojedeme až na nejvýše položený hraniční přechod na světě v průsmyku Chundžerab (4 693 m n. m.), kde se většina cestovatelů otáčí. My ale jedeme dál. 
Poté, co nás v Pamíru přivítá „otec ledových hor“ Muztagh Ata (7 546 m n. m.), sjedeme až na severní konec Karakoram Highway do Kašgaru, kde na pár dní ochutnáme ujgurskou kulturu a atmosféru Hedvábné stezky. Cestu pak zakončíme v Kyrgyzstánu, kde budeme z jurty vyhlížet kočovné pastevce u jezera Songköl.

Zjistit bližší informace

Karakoram Highway