Praktický a zážitkový kurz bezpečnosti, vyjednávání, řešení krizových situací, prevence rizik, práce s intuicí a chování se v neznámém prostředí. 

Kurz bezpečnosti na cestách

Protnul bys tak největší prales světa napříč, a to přímo po nejvodnatější a nejdelší řece světa... Pane jo, to už je pořádný zářez na Tvoji cestovatelské pažbě! Víš, co vůbec v té řece plave? Kdo a co Tě pozoruje ze břehu? Neboj se, zjistíš to! Amazonka všechny tvé tužby, obavy, drobné malichernosti či nevyřčená přání odhalí.

Psychická odolnost a vyrovnanost je nespornou výhodou. Nejde ani tolik o fyzické vyčerpání, právě naopak, okolo 10 dní čistého času strávíme na lodích. Budeme ale obklopeni místními, často hraje muzika do rána, sem tam někdo chrápe, je těžké jim vysvětlit, co je to osobní prostor, když tam žádný není a ty s tím neuděláš lautr nic. Dalších 6–7 dní budeme přímo v džungli, kde je pohyb díky hustému porostu velmi náročný… a ty se potíš. Celou noc ti u ucha bzučí komár, i když tam žádný není. Pro někoho můžou být náročné také poměrně vysoké teploty (nad 30 °C). No a především vysoká vlhkost, kterou lze v těchto měsících díky blízkosti rovníku očekávat. Ta dokáže unavit mnohdy víc než dlouhý pochod v horách, ale stojí to za to!
Expedice se uskuteční na začátku období sucha, to v Amazonii probíhá přibližně od konce července do prosince. V této části roku je poměrně „málo“ srážek, větší vlhkost a teplota. Hladina vody v jezerech a řekách klesá, džungle odhalí své stezky a pláže a taktéž ubyde komárů. Období sucha je nejlepší čas na návštěvu Amazonie, pokud chceš projít džunglí „suchou nohou“ nebo si chceš zarybařit. 🙂 Je to něco za něco – fyzicky se neodrovnáš, psychicky si lehce šáhneš, ale ty zážitky ti zůstanou!

Turista

Martin je bezesporu základní kámen Expedition Clubu.&nbsp;Nejenom proto, že umí být tak tvrdý, ale protože klub na něm z velké části stojí. Martin je ten, kdo udává směr a vizi klubu. Mluví za něj spousta činů a dlouhý výčet horských výstupů a expedic, které má na kontě.

Martin Ksandr

Marťa má slabost pro pouště, hory, pizzu, zviřátka, džungle a všemožné divné kraje. Baví ji cizí jazyky a roadtripy (a výprava Amazonie je ultimátní roadtrip :-).  Ráda kouká na svět skrz foťák, s nadšením vstává na východy slunce a snad není země, kam by ji to nelákalo. Za poslední tři roky toho procestovala víc než většina lidí za celý život. V souvislosti s Amazonií strávila během těchto let skoro měsíc v Brazílii a podobnou dobu strávila v Bolívii, kde mimo jiné v Amazonii sjížděla čtyři dny řeku na raftu  Díky své zálibě v jazycích se domluví skoro všude (jo, i portugalsky něco dá). Vždycky říkala, že až vyroste, bude jako dobrodruh Nathan Drake.

Martina Podhůrská

Amazonie

Vzhledem k nepravidelným odjezdům nákladních lodí na Amazonce, nelze plán akce rozepsat přesně do dnů. Plán je daný a dále bude už jen záležet na osudu, náhodě a kapitánech nákladních lodí. Plán akce je pouze orientační, je ovlivňován počasím, osudem a přáním samotné skupiny.

První den se seznámíme s peruánskou metropolí na pobřeží Pacifiku, Limou. Odpočineme si po dlouhém letu a zajdeme do historického centra, jenž zakládal samotný Francisco Pizzaro. Vyzkoušíme pár místních dobrot a projdeme si příjemnou čtvrť Miraflores. Druhý den zamíříme letecky přes Andy do Iquitosu, "velkoměsta" peruánské Amazonie, do nějž nevede silniční spojení, pouze lodní, a nebo letecké.

Iquitos, město vyrostlé z kaučukové horečky, toho má hodně co nabídnout. Trh, kde seženete téměř vše spojené s životem v džungli, už jsi jedl kajmana? Projdeme plovoucí chudinskou čtvrť Belén. Okoukneme železný dům z pera Gustava Eiffela, sirotčinec kapustňáků (mořských krav). Nasajeme klidnou atmosféru tropického pohodového města, kde ledově vychlazené pivo v nábřežní koloniální hospůdce chutná jako nikde. Ale taky tolik stojí, a proto zajdeme raději do nalejvárny místních alkoholiků na rohu vedle. No a taky vyrazíme na výlet do městečka Nauta, k soutoku Maraňonu a Ucayali, tam, kde poprvé oficiálně vzniká název Amazonka. V Iquitos bude možný třídenní výlet do národní rezervace Pacaya Samiria.

Až kapitán zavelí, tak se z Iquitosu přesuneme po Amazonce 500 km dále do nitra pralesa. Cestu na hranice Peru, Brazílie a Kolumbie poprvé absolvujeme nákladní lodí (cesta cca 2 dny). Budeme putovat s místními indiány, zastavovat v osadách a mít spoustu času pozorovat život na břehu i ve vodách Amazonky. Ochutnáme amazonskou kuchyni od indiánských dětí a babiček v osadách.

Z kolumbijské Leticie podnikneme třídenní výlet na menší řeky, kde poznáme život místních indiánů, budeme pozorovat barevné ptáky, opice, rybařit piraně a aligátory yacaré. Džungle je divoká příroda, nikdo ti nic nezaručí na sto procent, ale každá návštěva je jedinečná, něčím jiná. Vždy se nějaké krásné setkání zadaří. Někdy potkáš anakondu, jindy lenochoda, aligátora, no a příště zase oni tebe. Jednotlivé aktivity záleží na počasí, stavu vody, morálce týmu, dohodě a vůli přírody.

Opustíme Peru a pěšky vyrazíme z Kolumbie do Brazílie, do přístavu. Dále nás čeká cesta dlouhá cca 1600 km do hlavního města brazilského federálního státu Amazonas – Manausu. Brazilské lodě jsou už poměrně pohoda a „komfort“. Většinou je na nich více místa, pokud zrovna netrefíme nějaký svátek či událost, kam se místní sjíždějí. Cesta bude trvat cca 3–4 dny. Na palubě bude i bar a dobře tam vaří. Ty západy slunce – to tě bude bavit s plechovkou piva v ruce.

"Pomalu se seznámíte s celou lodí, s každým si vyměníte nějaký ten příběh a vtípek, aby jste pak ve finále na sebe už všichni jen ukazovali prstem, mrkali očkama a připomínali si ty společné věty, frky a smíchy. Hluché části dne jen pozorujete břehy z pohodlí hamaky nebo s nohama vyvěšenými přes okraj paluby. Je to jako donekonečna pozorovat trikolóru nějakého státu. Hnědá voda, na ní zelený prales a na něm modré nebe – to je vlajka Amazonie."

Manaus je kapitola sama pro sebe. Centrum je malé, ale zajímavý mix koloniálních a novějších budov. Je to klasická Brazílie, jak složením obyvatel, kuchyní, architekturou i bezpečnostní situací. Trochu chaos, trochu pohoda. Všemu dominuje majestátní budova opery. Stojí za to vyrazit na zdejší trh, jenž je kopií tehdejší pařížské tržnice Les Halles. Nábřeží je jiný svět, lodě z celého okolí, i světa přiváží a odváží zboží do několika tisíci kilometrového rádiusu okolo města. Koupíš tam všechno, i lásku! Holka platit nemusí.

Čeká nás další fakultativní 3 denní výlet, koukneme k původním obyvatelům do vesnice, za delfíny, za Arapaimama. Vše na soutoku Rio Negro a Rio Solimoes, kde pro změnu vzniká Amazonka v Brazílii. Já vím, trošku to mate, ale Amazonka se jmenuje Amazonka jen po hranice s Brazílií, pak ji Brazilci říkají Solimoes (doslova Sázava – sadivá řeka), a až teprve když se steče s Rio Negro, dalším megatokem Amazonie, začíná se jí znova říkat Amazonka. Divné že? Vyrazíme přespat do džungle, zarybaříme si a i trošku užijeme poměrně krásně zařízené lodge na malé přítokové říčce. Vyrazíme za zvířaty a rostlinami této oblasti. Zkusíme si užitečné věci k přežití v džungli a možná Ti papoušek ukradne boty. Maj v tom kraji takový manýry.

Zbývá posledních 1600 km (opět 3 - 4 dny). Kdyby přebýval den, zastavíme v Santarému a nakoukneme k Alter no Chao, krásné pláže uprostřed pralesa a pár koktejlů. Pak vyrazíme do Beléma, nesmírně fotogenického města s krásnou architekturou, přírodou a především kulinářskou scénou.

Politicky se jedná o dlouhodobě stabilní regiony. Ve všech třech zemích potkáš přátelské domorodce (pokud se k nim chováš s respektem a dbáš na rady průvodce). V brazilské části se potkáš i s celkem (na místní poměry) fungující infrastrukturou. Bezpečnostní rizika spojená s Amazonií jsou v částech, které navštívíme, především přírodní. Do pralesa se vydáme v doprovodu místních lidí, kteří mají s takovým pobytem bohaté zkušenosti. Je třeba dbát jejich pokynů a předejít tak nečekaným překvapením. Stejně tak je důležité dodržovat pokyny a rady průvodce i mimo prales – předejde se tím nepříjemnostem, které by nás mohly zdržovat či ohrožovat. Dostupnost lékařské péče je velmi omezená a vzdálená. Pobyt v Amazonii je třeba dopředu konzultovat na příslušné hygienické stanici a podle doporučení lékaře se nechat očkovat. Povinné, ale většinou nevyžadované, je očkování proti žluté zimnici. Ačkoliv v tomto období nebude aktivita hmyzu na své nejvyšší úrovni, je vždy velmi důležité myslet na vhodné oblečení, které je vzdušné, ale chrání před kousnutím či štípnutím hmyzu. Prevence je v tomto ohledu velmi důležitá. Na druhou stranu není třeba si nechat kazit expedici paranoiou – většinou budeš nepřítomností komárů mile překvapen. Malárie, dengue a další infekce jsou realitou Amazonie, nečíhají však na každém kroku a pravděpodobnost nakažení není tak vysoká, jak se může zdát.

Občané EU mají do Peru, Kolumbie i Brazílie vstup na 90 dní bez vízové povinnosti. Postačí platný pas s dobou expirace nejméně půl roku po odletu z expedice. Oficiálně vstoupíme jen do Peru a Brazílie. V Kolumbii sice přespíme, ale oficiálně do země vstupovat nebudeme z důvodu úspory času na celnici. Nadšenci si tam samozřejmě mohou skočit pro razítko. Pro návštěvu je povinné očkování proti žluté zimnici. Očkování je třeba individuálně konzultovat na místní hygienické stanici, probrat svou zdravotní situaci a řídit se pokyny odborníka.

Doprava letecky. Letenky nejsou v ceně. Preferujeme společný odlet i přílet, tudíž letenky koupíme po předchozí domluvě na stejný termín. Cena letenek do Limy s odletem zpět do Evropy z Belému se pohybuje kolem 27 000 Kč. Dále nás čeká ještě jeden místní přelet Lima – Iquitos v ceně okolo 3 000 Kč. Celkově bys neměl dát za letenky více než 30 000 Kč. Zbytek dopravy bude řešen nákladními loděmi na základě domluvy s kapitány, místní dopravou či smluvní dopravou. Po pralese pěšky a na malých lodích.

Ve městech využijeme ubytování v hostelech. Mimo města nás čeká spaní v houpací síti na horní palubě nákladních lodí. Tyto paluby jsou zastřešené a mají k dispozici sprchu i toalety. Sítě si nakoupíme v Peru, není třeba si je vozit z domova. Pokud bude možnost a není ti líto si trošku připlatit, lze občas sehnat i kajutu s klimatizací a vlastní koupelnou, záleží na dostupnosti na konkrétní lodi. Je důležité si vzít vlastní spacák, ten nejlehčí a nejmenší, který máš; v noci bývá poměrně chladno a je fajn se něčím přikrýt. Pokud nemáš se spaním v houpací síti zkušenost, nepanikař! Je to velmi příjemné a lze si tam lehnout i rovně, jak se to jednou naučíš, budeš chtít v síti spát i doma na balkóně. Další možností je vzít si nafukovací matraci a spát přímo na zemi. Většinou je paluba docela čistá a řeka zase tolik nehoupe. Někteří místní tak spí také. Jen si to představ: ležíš si v síti a koukáš na prales okolo, jak cesta ubíhá, jemně pofukuje vánek a ty nemusíš vůbec nic. Přespíme i nadivoko v pralese a možná u místních či v lodge v rámci výprav do pralesa.

V rámci výpravy není zajištěno občerstvení a stravování. Stravování je ponecháno individuálně na každém účastníkovi. Celou dobu budeme ochutnávat místní kuchyni, což je samozřejmě nedílnou součástí každého cestovatelského zážitku, o kterou se nechceme nechat ochudit.  Na některých lodích je jednoduchá strava v rámci jízdenky a na jiných je třeba si připlatit, vždy je ale dobré nakupovat před vyplutím a mít zásoby. Na každé zastávce, než se vyloží a naloží zboží, naběhnou na loď prodavači ovoce, nanuků, jídel a dalších super věcí, které je dobré ochutnat. Hladem nezemřeš!  Brazilské lodě mívají i bar na zádi lodi. Ideál na západy slunce nad řekou a k procvičení tance.

Detailní seznam výbavy najdeš po přihlášení na výpravu. Primárně se bude jednat o věci k pobytu v přírodě, přiměřené oblečení a obuv. Stejně tak, pokud se ti líbí naše filosofie, můžeš nás reprezentovat na horách i jinde. Připravili jsme pro tebe v e-shopu pár <a href="https://www.expeditionclub.cz/obchod">expedičních vychytávek</a>, které by se ti mohly na výpravě hodit.

Během cesty podnikneme dva třídenní výlety do pralesa ve spolupráci s místní organizací. Z důvodu nepravidelných odjezdů nákladních lodí na řece, není přesně stanoveno, kde podnikneme náš první výlet. Bude záležet na harmonogramu odjezdů a našem čase tak, abychom stíhali přejet celou délku řeky, až do Beléma. První výlet se tak uskuteční buď v peruánské provincii Loreto  (v národní rezervaci Pacaya Samiria), ale přednostně bychom ho chtěli realizovat na trojmezí v kolumbijské džungli, či v okolí hraniční řeky Javarí. Druhý výlet bude v oblasti jižně od Manausu. Výlety jsou brány jako fakultativní a tudíž nejsou zahrnuty v ceně výpravy. O jejich programu a ceně budeme smlouvat, rozhodující slovo bude mít průvodce. Pokud se nebudeš chtít účastnit těchto výletů, nebo jednoho z nich, bude třeba počkat na skupinu v „civilizaci“.  Průvodce Ti samozřejmě pomůže s alternativním programem, ubytováním atd. Na individuální domluvě pak záleží v případě, že třeba nebudeš chtít strávit noc v pralese, či se účastnit nočních programů - chytat kajmany, atd. Alternativy je třeba konzultovat s předstihem.

Obklopen místními indiány, na palubě rezaté nákladní lodi, ve Tvé nové houpací síti. Přes 3700 kilometrů po řece, pěkně dolů po proudu. Pravidelný i nepravidelný plavební řád. O Tebe tu vůbec nejde, jde o náklad. Domlouvání plavby s kapitány, překládky všeho druhu, přiložíš ruku k dílu nebo budeš jen sedět na palubě? Od soutoku řek Marañón a Ucayali v Peru, kde poprvé vzniká název Amazonka, vypluješ do kolumbijské Letície. V téhle osadě, bývalé to schovky guerilových partiček, navštívíš domorodce na vedlejších tocích. Nakoukneš do pralesa a zaplaveš si s růžovými delfíny přímo v řece. Ulovíš aligátory a piraně. Spatříš nespočet krásně barevných ptáků, lenochody, poštěstí li se, uslyšíš i jaguáry. O lidská i zvířecí překvapení nebude nouze, to mi věř.
 
Potom vyloupíme velkoměsto v srdci pralesa, dřívější centrum kaučukové horečky a neslýchaného bohatství, Manaus. Dáš si sambu a pár piv před majestátní operou, kterou si kaučukoví baroni postavili z nudy, z materiálů kompletně dovezených z Evropy! Do pralesa se vypravíme i v Brazílii. Navštívíme domorodý kmen a farmu na Arapaimy. Přespíme v džungli, seznámíme se s technikami přežití v pralese, s rostlinami, se zvířaty, zarybaříme, ochutnáme tropické ovoce, caipirinhu a vyrazíme na poslední část plavby do města Belém kousek pod rovníkem. Tato krásná, dobrodružná cesta čeká na Tebe. Červí díra do tohoto světa nebude bohužel otevřená navždy. Pojeď, než Amazonie bude už jen vzpomínkou na ekologickou katastrofu světa.

Snad nikde jinde nesedí na výpravu více pořekadlo „Cesta je cíl“. Chceme přejet Amazonii napříč a nahlédnout tak do aktuální reality dění na řece a okolo ní. A jak říká Honza: „Člověk míní, život mění.“ Nezáleží na tom, jak rychle nebo pomalu to zvládneme. Důležité je, abychom všichni dorazili zdárně a bez šrámů do konce. Sjet celou řeku Amazonku, od soutoku řek Marañón a Ucayali v Peru, kde poprvé vzniká název Amazonka, až po její ústí do Atlantského oceánu – to je pravý cestovatelský zážitek. Rovněž chceme podniknout dvě třídenní výpravy do pralesa a na okolní řeky – jednou v Peru a jednou v Brazílii. A kromě přírody chceme poznat i zajímavá místa lidského osídlení, jako např. Iquitos, největší město světa bez silničního propojení s okolím a centrum peruánské džungle, nebo Leticii – trojmezí Peru, Kolumbie a Brazílie, kde vstoupíme na 3 dny do džungle. Druhým a neméně důležitým cílem je trochu si odpočinout od civilizace, pár dní viset na hamace jen se svými myšlenkami a prožít nevšední zážitek, který budeš vyprávět další dvě zimy.

https://docs.google.com/document/d/1sth_foyRxTlax1i0aMa_X0nUf3dm0Po59nFNamBYZRg/edit?usp=sharing

Zjistit bližší informace

Amazonie