Babí léto v Bosně

Snad každý cestovatel má nějaké šrámy na duši a na těle. Možná kvůli nim nás Bosna láká víc než kdejaká modelka typu Švýcarsko. Bosna má těch šrámů víc než dost, stopy válek jdou i dnes vidět ve městech, v přírodě, ve výrazech tváří. Něčím je však země nesmírně krásná. Kromě přirozené krásy přírody v ní žijí lidé, kteří znovu a znovu nacházejí naději budovat svůj sen o svobodné a šťastné zemi, kde lidé žijí v míru. Poslední dobou se zdá, jako by tahle země tří národů už překonala svoji temnou minulost a znovu otevřela náruč všem cestovatelům, kteří chtějí objevovat nepoznané. Díky své poloze a směsici národů a kultur se země stala skutečným Orientem Evropy. Kromě islámských památek jako jsou staré mešity, medresy a koneckonců i pestré bazary nás můžou překvapit i evropské kostely nebo židovské synagogy. Kvůli stále dopadajícímu stínu války zde nepotkáme mnoho turistů, což je ale pro nás, pravé cestovatele, jedině dobře. Alespoň si totiž můžeme vychutnat krásu místních hor bez davů a párků v rohlíku.

Jednou z našich zastávek bude hlavní město Sarajevo, které si vysloužilo přezdívku “evropský Jeruzalém”. Určitě nevynecháme starou tureckou část Baščaršija, kde na tržišti ochutnáme rahat lokum. Podíváme se na starý zchátralý olympijský bobový komplex a skokanské můstky kousek od města. Zastavíme se na horské chatě Visočica, která je pro nás tradiční zastávkou a potkáním s přáteli - zde se rodily výpravy Expedition clubu. Vystoupáme na nejvyšší vrchol Bosny v národním parku Piva a užijeme si večery v chatičce v opuštěném pohoří Prenj. Vše v době, kdy se hory pomalu ukládají k zimnímu spánku, travnaté hřebeny zlátnou a počasí určuje naše plány do dalšího dne.