Japonsko

Odlet z Prahy nebo Vídně.

Přiletíme do Tokia, přesuneme se do města, podle času příletu se projdeme po tichých uličkách starého města, na večeři ochutnáme pořádný rámen a když budeme mít moc energie, zajdeme na košt sake.

Užijeme si ruch a atmosféru jednoho z největších měst na světě. Navštívíme prý nejrušnější přechod pro chodce na světě ve čtvrti Šibuja, koukneme na Tokio z věže Světového obchodního centra a svezeme se plně automatickým vlakem na umělý ostrov Odaiba, kde navštívíme nové unikátní muzeum digitálního umění. 

Ač městská turistika není cílem této výpravy, v Tokiu se toho prostě dá dělat spoustu a člověk se tu nenudí. Tento den věnujeme tradičním tišším čtvrtím, případně vyrazíme do okolí. Kromě toho okoukneme, jak vypadá rybí trh v Tojosu, který nahradil loni starý trh v nedalekém Cukidži, který byl největším na světě. Ochutnávka suši a sašimi samozřejmo

Ráno vyzvedneme auto a odjedeme z Tokia na západ do oblasti pěti jezer pod horou Fudži. Po cestě vylezeme k pagodě Čúreitó, od které se naskýtají parádní výhledy na posvátnou nejvyšší horu Japonska. Odpoledne zapadneme do jednoho z mnoha termálních pramenů, které tady vyvěrají, projdeme se po břehu jezera Kawagučiko, případně vylezeme ještě na jeden z nedalekých kopců, než ulehneme na tradiční slaměnou rohož.

Kdo nemůže dospat, zajisté uvítá možnost si přivstat na východ slunce a vidět majestátní sopku Fudži za toho nejlepšího světla. Projdeme se lesem Aokigahara, který je neblaze proslulý jako místo s druhým největším množstvím sebevražd na světě. Pokud budeme mít štěstí, stihneme kvetoucí plamenky na louce pod Fudži, pokud ne, zajedeme k vodopádům Širaito. Popojedeme kolem dalších jezer západně k městu Macumoto, které je proslulé svým černým “vraním” hradem.

Dnešní den věnujeme krásným horám, Japonským Alpám. Sopečné pohoří táhnoucí se středem ostrova Honšú má dvacet vrcholků nad 3000 metrů, vzdálených sotva 150 km od pobřeží, přičemž nemalá část z nich jsou aktivní sopky. Umožní-li to sopečná aktivita, sněhová pokrývka a celkové povětrnostní podmínky, na některou z nich se pokusíme vylézt. Pokud by to podmínky neumožňovaly, dáme si procházku v nádherném horském údolí Kamikóči. 

Sjedeme do města Tojama na pobřeží Japonského moře, od něj zase vystoupáme na úbočí hor. Na plošině Bidžodaira bude ještě teplo a zelené mokřady, zato když nás vyveze lanovka a autobus na náhorní plošinu Murodó, ocitneme se na cestě vysekané ve vrstvě sněhu vysoké až 10 metrů. Pokud budou přístupné stezky, projdeme se mezi fumarolami pod horou Tatejama (3015 m), pokud ne, sjedeme místo toho k vodopádu Šómjó, který je se svými 350 metry nejvyšším v Japonsku. Večer dojedeme do Kanazawy, kde se zase prohřejeme.

Kanazawa je malé město se skvělou atmosférou, které ale zůstává turisty nedoceněno. Tím líp! Aspoň se nemusíme o jednu z nejkrásnějších japonských zahrad s nikým přetahovat, a když zajdeme do čtvrti, kde dodnes geiši chodí bavit své hosty, nemusíme se bát, že dostaneme do oka ránu selfie tyčkou čínských turistů. Nevynecháme parádní trh Ómičó s čerstvými mořskými plody ani návštěvu kanazawského minipivovaru. Večer odjedeme do Ainokury, tradiční vesničky s dřevěnými domky s doškovými střechami, kde přespíme a ochutnáme venkovskou večeři.

Vesničku Ainokura si projdeme znovu za světla, pak nasedneme do auta a navštívíme další vesničky v okolí. Skončíme v ospalém městečku Takajama v hlubokém údolí, projdeme si trhy mezi starými domky, nakoukneme do místního skanzenu nebo si jen (ano, znova) odpočineme v termálních pramenech. Pokusíme se najít buddhistický klášter, který by nás ubytoval a kde bychom vyzkoušeli mnišskou stravu, přepisování súter a meditaci s mnichy.

Dnešní den bude především přesunový, ale nuda to rozhodně nebude. Projedeme mezi dalšími starobylými vesničkami, ochutnáme tradiční pohankové nudle, případně si jejich výrobu vlastnoručně vyzkoušíme. Večer dojedeme do Nagoji, vrátíme auto a rychlovlakem šinkansen přejedeme do Kjóta, kulturního centra Japonska, které bylo více než tisíc let sídlem císařské rodiny.

Kjóto jakožto nevelké město plné historie sice pod nátlakem čínských i západních turistů praská ve švech, ale byla by škoda ho úplně vynechat. Takže se trochu obrníme a na světoznámý chrám Zlatého pavilonu stejně koukneme, pak ale raději z davů utečeme na kopec Arašijama, kde prozkoumáme tišší zákoutí s výhledem na celé město. Večer odjedeme do Nary.

Nara je místem, kde se začínají psát dějiny japonského císařství. I když z původního města toho nezbylo tolik, stále tu najdeme řadu historických skvostů (které se pokusíme si užít brzo ráno, než dorazí turisti z Kjóta). Ale hlavně, kde jinde na světě se vám zadaří projít městem (žádná zoo) mezi stovkami krotkých srnek? 

Po týdnu ježdění v horách se ocitáme v nížině mezi rýžovými poli. Užijeme si procházky venkovem, kde se nacházejí nejstarší hrobky japonských císařů. Zajedeme ochutnat a nakoupit čaj do proslulé čajové oblasti Udži a navečer se přesuneme do Ósaky, kde konečně vyzkoušíme karaoke, pravou japonskou zábavu přímo v zemi původu!

Kdyby Praha byla Tokio, Ósaka je jasné Brno. Pokud vám Tokio přišlo jako výstřední, počkejte na Ósaku! Město s úžasnou atmosférou, které jede na úplně jiné vlně než zbytek Japonska, kde sídlí japonská mafie a kde je zcela nejlepší jídlo v celé zemi, což před odjezdem na letiště vyzkoušíme.

Přílet zpět do ČR.