Silvestr na surfu v Maroku

Krajina na jihu Maroka je prastará, pustá a prázdná. Pohled na ni je však zvláštní balzám pro duši. Zlaté písečné duny a strohá kamenitá pustina s bizardními skalními útvary, které po miliony let formovala voda, vítr a slunce. Člověku se zaryje silně pod kůži a v myšlenkách se sem stále vrací. Břehy této pouštní říše omývá nekonečný oceán a jeho divoké vlny vytrvale bičují a buší do útesů, které mají tuto bitvu předem prohranou. Síla oceánu je nekompromisní a fascinující. Přístav Sidi Ifni, jedno z posledních významných měst před branami Západní Sahary, je umně zasazeno do těchto nádherných přírodních kulis. Na první pohled trochu jiná architektura a absence arabské urputnosti prodat za pár dirhamů i nos mezi očima, dává tušit, že toto místo je trochu z jiného těsta. Patřilo totiž kdysi Španělsku. Je to skvělé místo pro oslavu nového roku, jelikož nad ním Alláh trochu přimhouřil oko. Není tady problém jít si zasurfovat a dát si pak v baru na pláži plechovku vychlazeného piva při západu slunce.

Kromě surfingu a pouště nás čeká taky trek v horách. Místňáci s oblibou říkají: "Mama Africa, Papa Atlas", no a my dodáváme "děda Antiatlas". Přišli jsme totiž na to, že trek v pohoří Antiatlas a výstup na jeho nejvyšší vrchol Jebel Sirwa, je mnohem lepší zážitek než turismem znásilněný Jebel Toubkal. Vyhradíme si tedy čas taky na průzkum tohoto starého pohoří a pokusíme se zdolat jeho střechu - vrchol Jebel Sirwa - který se tyčí do výšky 3304 m. Pevně věřím, že až vysypeme doma písek z bot, nikdo z nás nebude litovat dne, kdy vyplnil přihlášku.