Především chválím fakt, že expedice vůbec proběhla a mohla jsem být její součástí. Obtížně se vypichují jednotlivé chvályhodné body, jelikož to pro mě jako nepříliš zcestovalého člověka byl naprosto jiný svět, a to i s cirka týdenním odstupem od návratu. Program byl neuvěřitelně napěchovaný, stihli jsme rámcově vše a vlastně i něco málo navíc, člověk se příliš nestihl nudit, krom dlouhých přejezdů, pořád bylo co vidět, co dělat, kam jít... Oceňuji, že jsme v obou pouštích strávili noc v jurtách. Soukromým highlightem pro mě byla cesta z Nukusu do Taškentu vlakem, což byl rozhodně nezapomenutelný zážitek ve všech rozměrech, zahlcující doslova všechny smysly. Chválím dále také poměrně dost volného času, kdy nás nikdo nevodil za ručičku a každý mohl nějaký ten čas strávit dle vlastního uvážení a preferencí, ať už spánkem, popíjením piva, lovením nejlepšího světla, objevováním všech tajných zákoutí daného místa či smlouváním na tržištích. Naprostá pecka bylo také kupkari, dosud trochu nechápu, jak se nám tuto akci podařilo navštívit. Jsem ráda i za exkurzi do běžného života v horské vesnici, včetně zcela spontánní návštěvy místní školy. Dále chválím místní velmi zážitkovou kuchyni, neb spousta jídel obsahovala hned několik přidružených aktivit. Pro vegetariána či biologa amatéra jako stvořené. Sešla se skvělá parta, byla legrace, nikdo se nebral příliš vážně, drželi jsme spolu, i když jsme se málem vzájemně rozprodali za poníky a velbloudy. :)
Tato akce byla poněkud speciální v tom, že průvodce byli rovnou dva, což se ovšem ukázalo na tuto bandu exotů tak akorát. Dohromady to měli hezky pod kontrolou a doplňovali se, resp. adekvátně pošťuchovali. Vojta je sečtělý, umí poutavě vyprávět v poměrně širokém spektru témat, včetně historických souvislostí, je to poměrně pohodář a jen tak ho něco nerozhodí, disponuje i slušnými vyjednávacími a organizačními schopnostmi. Martina jako začínající průvodce má rozhodně potenciál, zvládá vyprávět neméně poutavě, organizačně schopná taktéž je, pokud zrovna kolem nepobíhají koťátka ) Radím však nepoukazovat na stále se opakující architektonické prvky, druh a množství výzdoby v okolí, pokud jí zrovna přijdou extrémně fotogenické. S oběma průvodci byla legrace, byli pro každou drobnou špatnost, člověk se s nimi cítil bezpečně a jako mezi dobrými přáteli (uznávám, že nemůžu být úplně objektivní, neviděli jsme se poprvé).