Reference

Mám rád nové věci, ale nejsem moc velký dobrodruh, byla to moje první cesta mimo Evropu. Většina akcí, které Expe pořádá jde trochu víc na dřeň, než jsem zvyklý, ale tahle akce pro táty s dětmi byla přesně podle mého gusta. Dobrodružství, ale tak nějak na pohodu. Věřím, že syn na to bude mít super vzpomínky a bude z něj třeba trochu větší dobrodruh, než jsem já. :) Surfování mě vždycky lákalo a tohle byl splněný sen. Výborné ubytko, které bych doporučil každému! Týden nabitý novými zážitky.

Průvodce Filipa znám už delší dobu, párkrát jsme spolu byli na takových lehce alternativních pobytech s dětským plaváním. Tady jako zkušený vůdce věděl vždy co a jak, ze všeho vytěžil maximum a všude hledal dobrodružství. Sníst si jídlo ze supermarketu na ubytku? Tak to ne, jdeme na tržiště, kde snídají místňáci... Nebylo to ale žádné slepě po hlavě, všude nám říkal na co si dát pozor a kde se nenechat natáhnout. Pohodový parťák. Víťa je super týpek, který s námi byl na surfech (hlavně s dětma) a občas se večer zastavil, měl na starost ještě další skupinu a brzo ráno vyrážel surfovat, takže jsme se bohužel poznali trochu méně. Ale i za tu chvilku jsme fajn pokecali.

Skvely pristup Filipa - ci uz z hladiska udrziavania dobrej nalady v skupine ale aj z hladiska pripravy/riesenia situacii pocas expedicie. Uvolneny styl a nestresove riesenie kazdej situacie mi velmi vyhovovalo a naucil som sa vela trikov ako jednat s ludmi a spravat sa v cudzej zemi aby clovek zapadol. Nemam co vytknut, Filipov styl mi vyhovoval. Na konci expedicie sme este spolu stravili jeden extra den spolu navyse a Filip nam venoval maximum casu, ktory mal.

Pochvalil by som to, ze sme si ciastocne mohli prisposobit cestu a postup podla skupiny. Viackrat sme sa radili, v ktorom meste prespat alebo ako situaciu vyriesit a to bolo zaujimave. Ocenujem tiez nekomercny styl expedicie a snahu co najviac zapadnut v krajinach. Vyhodou tiez bolo, ze sme boli stale na cestach a zazivali nove miesta. Celkovo hodnotim velmi pozitivne. 

Drzim palce, dufam, ze sa este vidime na nejakej expedicii!

Náš průvodce (kapitán Filip:D),byl i přes to, že často nevěděl, kolik má naše výprava vlastně členů, i přes to, že mi několikrát umastil věci od rybiček,lančmítu či jiných olejových pochutin, i přes to, že nemohl najít věci, které jsem mu půjčila a od všech žebral ručník 😀, byl tou nejlepší možnou volbou pro mojí první výpravu s expe. Dlouho jsem nepotkala člověka, který umí namotivovat k výkonu,tak jako on. ,,Nejhorší je to už předem vzdát v hlavě" a já jsem to párkrát při pohledu na ten příkrý sráz vzdát chtěla...ani jednou si nepohrál s myšlenkou, že bych nahoru nevylezla ( i když nevěděl, jak mě sakra dostane dolů 😆). Svým přátelským přístupem, přirozenou autoritou a pocitem ,že se na něj člověk může spolehnout, utvořil neuvěřitelně fungující a spolupracující partu lidí, která na konci výpravy připomínala spíš rodinu, než skupinu cizinců. Věděl,kdy má člověka nakopnout k výkonu a kdy mu naopak nechat prostor si všechno srovnat v sobě. Prostě vůdce i parťák do pohody i nepohody. Z Albánie se pod jeho vedením stalo fakt ,,nice place".Jeho největším kladem je však jeho půl-oktávový rozsah a dobrý hudební vkus...

Momentem, který si uchovám je ,,oslava" mých narozenin poslední den výpravy. Když jsme se ve čtyři ráno koupali v moři a ozvalo se jen ,,Hey, it's canalization"... Co teď překoná narozeniny ve sračkách 😅 
U skleničky jsme si pak děkovali, tak přiložím tehdy pronesenou řeč:
Děkuji za:
Soucit  a emoční napojení, za kuchařku a příběhy ze zahraničí,za básničky skládané v soukromí , za rozhovor s kapitánem a za možnost s tím naším kapitánem všechno přežít ale hlavně prožít. Trpělivost se strachy a chutěmi druhých.Podporu a náhle rychlé přátelství. Syrove emoce bez přetvářky. Motivavaci, která dostala nás na vrchol a hlavně z něj. Podporu ze všech stran a pocit, že si v bezpečí a mezi svými. Za 8 dní, spíš 80, které se nikdy nezopakují, ale za to a na to to, že se udály a všechno tohle je důvodem pro radost. Děkuji všem s pokorou a se srdcem na dlani , neměnila bych ani jednoho z vás ani žádný moment. Prokleté hory , zamiloval jsem se do vás a taky do vás všech. 

Filip byl skvělej. Nenechá člověka jen tak něco vzdát a tmelí celou partu. Celkově byla tahle výprava velmi obohacující. Jsem člověk, který cestuje sám, sem tam se s někým někam vydám, ale rozhodně nevyhledávám větší partu lidí, proto to pro mne bylo výzvou. Bála jsem se, jak zvládnu různé nátury a zda dokážu na cestě fungovat ve větším počtu lidí, zda je ustojím a nakonec to bylo nejen překvapivě snadné, ale hlavně mi všichni účastníci pomohli a to nejen fyzicky, ale i vnitřně a to v čele právě s Filipem.
Albánie byla zrcadlením, otevřením očí, dřinou a procitnutím. Dala mi víc, než jsem si myslela, že mi dá a taky mi vzala iluze o sobě samé. Ukázala mi, že stárnutí se mi rozhodně nevyhýbá a že karma možná doopravdy existuje. Že nejsem tak fyzicky silná, jak jsem si o sobě myslela, že vše rozhodně sama nezvládnu a ani, že sama zvládnout nemusím. Že nechat si pomoct je o překonání vlastního ega a boj s ním může být těžší, než ukázat světu svoji slabost. Že můžete mít sebelepšího průvodce, sebelepší skupinu a přesto se můžete lehce ztratit, nebo se vlastní vinou nachvíli vyřadit ze skupiny, když nemáte hlavu správně nastavenou a bojujete s myšlenkami, které byste měli nechat jít. 
Albánie pro mne nebyla o přechodu hor, ale o přechodu k sebe samé, k poznáním, která nemusí být příjemná, ale mohou vám dát nakonec víc, než si myslíte. Nedala mi to, co jsem od ní čekala, ale dala mi to, co jsem od ní potřebovala, aniž bych o tom vůbec věděla a ve chvíli, kdy jsem si myslela, že už vím všechno mi ukázala, že vlastně nevím vůbec nic.  
Vydala jsem se na cestu, na které jsem nikoho neznala, od které jsem čekala pár dní skvělého dobrodružství, nových zážitků, nezapomenutelných západů, svobody, smíchu - takovou tu klasiku - a přitom jsem netušila, že si ta cesta pro mne připraví mnohem víc a že každý jeden člověk, který ji se mnou bude sdílet, bude tím, koho tam v tu chvíli opravdu potřebuji mít, abych se v životě mohla posunout zase o kus dál.
Takže FARAMIR, přátelé a děkuju vám 💛

Z cesty do Albánie jsem očekávala cestovací peklíčko dodávkou, hezkou přírodu, bolavý kolena a obavy z větší části ženského kolektivu. Ani v nejmenším jsem nevěděla do čeho vlastně jdu. 

V dodávce jsem se naučila dle rady Filipa ,,vypnout” a dokonce i schrupnout. Můžu říct, že cestu zpět jsem si vyloženě užila po boku řidičky Katky a skvělé muziky. Zapracovala jsem na svém strachu z řízení do neznáma. Sice jsem za volantem neseděla ale rozhodně přišel čas to prolomit. 

Příroda bomba. Z pohledu matky, která vyrazila po třech letech do hor, které prostě miluje a moc jí chyběly, byly výhledy dechberoucí. Střídaly se pocity euforie a totálního vyčerpání. Profil maniodeprese jak vyšitý. Pro mě měla výprava mnohem hlubší přesah, než jen kochat se krásnou přírodou. Uvnitř jsem se potýkala s méně či více zapomenutými kostlivci ve skříni. Za to kolena, z jejichž selhání jsem měla opravdovou hrůzu, obstály. Jsem na ně hrdá :) 

Lidi byli skvělí. Až je mi upřímně líto, že jen vzpomínky zůstanou. Filip umí udělat ze skupiny cizích lidí parťáky během velmi krátké doby. Každý byl užitečný, nikdo nebyl odstrčený. Dokonce si troufnu tvrdit, že výprava byla obohacená o tu správnou ženskou sílu :) 
Dost se mi líbilo závěrečné zamyšlení nad různými otázkami. Bylo hezké poslouchat, jak každý prožíval výpravu trošku jinak a přitom naplno. 
Hlavně byla fakt prdel. Jeden z důvodů, proč bych jela znovu s ,,cestovkou”, konkrétně s expe. Poznám inspirující lidi a můžu se učit z jejich zkušeností.

Ještě bych vypíchla pár šokujících zjištění z výpravy. 
Postavím stan za 1min40s.
 Bulgur zalitý tukem z lančmítu je extra blivajz.
Píseň Po potoce chodila, na kačeny volala znají i Pražáci. 
Chceš-li cestu završit obzvláště silným zážitkem, vykoupej se v kanalizaci. 

Díky za nezapomenutelný zážitek. 

Chtěl bych pochválit skvělou atmosféru ve skupině, neobvyklé dobrodružství, řadu gastronomických zážitků, intenzivní kontakt s místními, logistickou svobodu auta, oba nosorožce, pouliční prodavačku baget v Dakaru, marockého automechanika, co nám spravil brzdy, pana Zargana za hladký průjezd hranice a celou svoji střevní mikroflóru za statečnost.

Filip dokázal velmi zkušeně i citlivě do omezeného počtu dní specifické expedice napěchovat to nejlepší, co mohou navštívené země nabídnout. Celá výprava byla jedna velká jízda na vrcholu vlny a zároveň citlivě prokládáno prostory pro rozdýchávání intenzivnějších zážitků. Nedocenitelné byly Filipovy zkušenosti s přejezdy hranic, jednání s místními a jeho kontakty na klíčové domorodce. Vyzdvihnout bych chtěl Filipovu práci s rizikem, kdy skupině vždy sdělil všechny dostupné relevantní informace, varianty, svůj pohled na věc a následně nechal skupinu rozhodnout. Vzpomínám, jak probuzen uprostřed noci silným větrem Filip vstal a vylezl ze stanu, aby do tmy bivaku oznámil, že fouká, a foukat nejspíš jednou přestane a pro zájemce, že je odemčené auto. V neposlední řadě je s Filipem legrace.

Filip Vítek byl SUPER! :D Dbal na to, aby jsme si vše užili v plných dávkách, vše nám popisoval a nebo upozorňoval na různé zvyky, nebezpečí a výrobky místních obyvatel, tudíž jsme věděli co dělat a co si koupit. V každém dnu jsme prožili spoustu zážitků a nenastala chvíle, kdy by jsme se nudili. Případně se postaral o veselou náladu.  Byla to má první dobrodružná cesta a byla skvělá. A díky Filipovi dokonalá, protože se staral, abych si ji se vším všudy užila a pomáhal mi i s překladem. Za to všechno mu patří velké díky :) 

Líbilo se mi, že člověk vpluje do života místních obyvatel. Dále program, protože bych pomalu nevěřila kolik krásných okamžiků se může vlézt do jednoho dne. Vše bylo super a pokud nebylo něco super ( jako pro ženu, se vždy něco najde :D), tak to bylo super zažít. :D (Jestli se Vám zdá, že používám moc slovo SUPER, tak naše skupina a Filip Vítek ví proč a co to u mě vyjadřuje :) )

Expedice byla dokonalá a ráda se ještě některé zúčastním!

Líbila se mi různorodost akce - pěkně namíchaná všechochuť treků, pláží, dun, jeskyní, výlet lodí na delfíny - přesto, že je Sokotra malý ostrov, každý den byl nějakým způsobem jiný a zajímavý. Filipa hodnotím kladně - profesionální, zkušený, znalý poměrů v zemích podobných Jemenu. Nebál bych se s ním jet ani do dalších míst, kam nikdo nechce :-D

Průvodce je moje krevní skupina! Nebál jsem se vzít bágl a vyrazit sám, bez mobilu,  na 4 měsíce stopem do Asie. Nebál jsem se nikdy nikde. Ale teď mám děsnej strach. Že pro mne nezbyde místo na Poslední etapě cesty kolem Afriky. Strašně chci jet!!!!!

Pochválil bych nápad a pojetí akce. Cestování co má počátek a konec. Snaha o "týmové" žití /i když jsem spíše samotář/. To že na cestě jsou dobré i špatné úseky a není to jen vyzobávání perliček. A neznámo, objevování.  Celé mi to dává smysl a velmi se s tím ztotožňuji. Poznávání hor ve stylu Julia Kugyho :-). 

Průvodce Filip má úžasnou vlastnost. Dokáže lidi motivovat tak, že jej následují kamkoli a ještě z toho mají radost.  Pro mě zcela jedinečné a inspirující propojení lidskosti a profesionality.

Rozhodně chválím krásně vybraný trasy, byla jsem ohromená kolik krásnejch hor v Černé hoře vlastně je. Oceňuju i to, že jsme plán upravovali podle energie a přání ve skupině. Sedla mi skupina, užívala jsem si večerní ohně a společnej čas. Pro mě byl dobrej i balanc mezi časem v horách a civilizací.

S Filipem mě to hodně bavilo. Měla jsem z něj pocit, že je s náma rád a že je rád v horách a taky si to užívá, hodně jsem se nasmála nad jeho vtípkama a historkama a zároveň byla v klidu, že důležitý organizační věci hlídá, ale nehrotí. Přišlo mi, že hezky propojuje skupinu dohromady, pomáhá udržovat lehkost a dobrou náladu a taky ví jak a kdy někoho trochu hecnout, aby třeba vylezl na kopec, i když neví jestli na to má.

Vše jak bylo avizováno, tak splněno. Plán dodržen, vyvážený itinerář, zázemí výborné, adekvátní k dané zemi a cíli výpravy. Dobré vedení průvodce. 

Filip je typický lev. Jako krále zvířat je o něm všude hned slyšet a zejména na každé fotce někoho jiného vidět, má rád své pohodlí a klid, ale když jde do tuhého, tak se o svoji smečku dokáže úctyhodně rvát i za cenu svého velkého nepohodlí (viz. bouřky a povodně ve stanu, kdy Filip bez debat vyměnit svůj suchý stan za nejméně pohodlné pidi místo v autě). Takže přesně člověk na svém místě, který se hodí do konceptu Expedition clubu i do správné party.

Já vlastně nemám ráda organizované akce s více lidma, ale díky Filipovi postupně zjišťuju, že to zase až tak blbý není a že lidi, kterých se většinou spíš straním, dokážu přijímat líp, než jsem si myslela. Je to ale zásluha Filipa a toho, jak s lidmi dokáže pracovat a jak dokáže řešit situace, které by pro mnoho z nich/z nás byly nepříjemné a otočit to tak, že si to nakonec všichni užíváme a jsme za ně vlastně nakonec rádi. Tohle každej průvodce neumí..

Filip je super průvodce, vnímá skupinu a umí velmi rychle a dobře zareagovat na různorodost skupiny. Je profesionální, lidský a je s ním sranda. Celkově bych pochválila krásné treky a výhledy, super místa na stanování, různorodost, průvodce a raft (konkrétně skákání ze skály do řeky během raftů).

Děkuji za expedici :)

Filip bol skvelý, držal celej výprave smer a tempo, ale pri tom nijak netlačil a vždy prišiel s viacerými variantami na výber.

Chválím výber lokality, trasy treku, prospôsobenie programu. Bonusové body za adrenilínové cestovanie autom v horách. :)