Reference

Organizace a přístup Expedition Clubu se od mé první zkušenosti v roce 2019 výrazně posunuly. Dnes bych řekl, že z hlediska zajištění všech náležitostí – víz, letenek, pojištění a podobně – patří Expe ke špičce na trhu.

Samotná expedice byla skvělým africkým mixem zážitků. Zvlášť bych chtěl vyzdvihnout čtyřdenní trek v pohoří Rwenzori v Ugandě. Afrika si většina lidí nespojuje s vysokými horami, a přitom právě Rwenzori nabídlo vše – od deštného pralesa přes vřesovou zónu až po chladné a deštivé horské pasáže.

Velkým zážitkem byla i návštěva Demokratické republiky Kongo, kde vedoucí Filip věnoval maximální pozornost bezpečí a souhlasu všech účastníků.

Rwanda pro mě osobně představovala kulturní šok – v tom nejlepším slova smyslu. Na africké poměry výborná infrastruktura, minimum korupce, bezpečnost, radary na každém kroku… člověk měl chvílemi pocit, že přestal být bělochem v Africe a že jsme tam byli prostě všichni „černí“. 😊

Z cesty do Albánie jsem očekávala cestovací peklíčko dodávkou, hezkou přírodu, bolavý kolena a obavy z větší části ženského kolektivu. Ani v nejmenším jsem nevěděla do čeho vlastně jdu. 

V dodávce jsem se naučila dle rady Filipa ,,vypnout” a dokonce i schrupnout. Můžu říct, že cestu zpět jsem si vyloženě užila po boku řidičky Katky a skvělé muziky. Zapracovala jsem na svém strachu z řízení do neznáma. Sice jsem za volantem neseděla ale rozhodně přišel čas to prolomit. 

Příroda bomba. Z pohledu matky, která vyrazila po třech letech do hor, které prostě miluje a moc jí chyběly, byly výhledy dechberoucí. Střídaly se pocity euforie a totálního vyčerpání. Profil maniodeprese jak vyšitý. Pro mě měla výprava mnohem hlubší přesah, než jen kochat se krásnou přírodou. Uvnitř jsem se potýkala s méně či více zapomenutými kostlivci ve skříni. Za to kolena, z jejichž selhání jsem měla opravdovou hrůzu, obstály. Jsem na ně hrdá :) 

Lidi byli skvělí. Až je mi upřímně líto, že jen vzpomínky zůstanou. Filip umí udělat ze skupiny cizích lidí parťáky během velmi krátké doby. Každý byl užitečný, nikdo nebyl odstrčený. Dokonce si troufnu tvrdit, že výprava byla obohacená o tu správnou ženskou sílu :) 
Dost se mi líbilo závěrečné zamyšlení nad různými otázkami. Bylo hezké poslouchat, jak každý prožíval výpravu trošku jinak a přitom naplno. 
Hlavně byla fakt prdel. Jeden z důvodů, proč bych jela znovu s ,,cestovkou”, konkrétně s expe. Poznám inspirující lidi a můžu se učit z jejich zkušeností.

Ještě bych vypíchla pár šokujících zjištění z výpravy. 
Postavím stan za 1min40s.
 Bulgur zalitý tukem z lančmítu je extra blivajz.
Píseň Po potoce chodila, na kačeny volala znají i Pražáci. 
Chceš-li cestu završit obzvláště silným zážitkem, vykoupej se v kanalizaci. 

Díky za nezapomenutelný zážitek. 

Filip je skvělej kapitán. Celá výprava probíhala v pohodový náladě, a to i když nás potkaly nějaký trable. Filip vždy všechno vyřešil v klidu a s vtipem, ale zodpovědně. Jako kapitána jsme ho i přes naše občasný brblání poslechli a respektovali (teda snažili jsme se, ale např. ranní odchody nám nešly až do konce..:).
Filipovým rozhodnutím jsem věřila. Někdy jsem byla maličko nervózní (např. výskyt pramene nebo umístění stanu, hehe), ale důvěra se vyplatila. Pramen jsme vždy našli a stan jsme vždy postavili na správný místo. 
Díky Filipovi taky mnozí z nás posunuli svoje hranice o kousek dál... A to ať už jeho hecování / pomoc byly zjevné, nebo stačilo nenápadné gesto či pár slov, která v potřebnou chvíli pomohla překonat nějakou prekérku, ale jejich účinek si člověk uvědomil až později...
Díky za nestálé udržování dobrý nálady v partě a taky za kvalitní vokální doprovod při šlapání i v autě!

Přihlásit se a jet sama s cizíma lidma byla pro mě nejtěžší část výpravy. Různé obavy tady byly, ale naprosto zbytečně! Myslím, že díky kapitánovi a jeho přístupu k výpravě a k nám se z nás na těch pár dní stala dobrá parta. Jako bychom se znali rok... To samozřejmě i díky všem zúčastněným, kteří byli všichni supr lidi a kterým moc děkuju! Navzájem jsme se hecovali, pomáhali si, byla sranda... Díky nim všem to bylo skvělý rozhodnutí a doufám, že jsme se neviděli naposledy! 

Nikdy bych v životě nejela na dovolenou typu road trip s bandou cizích lidí a dobrovolně netrávila desítky hodin na vytlučených afrických silnicích. A přesto se to stalo…
Filip se postaral o to, že jsem všechno absolvovala a přitom nezbláznila. :-) A navíc jsem si splnila sen. Děkuju!

Průvodce je moje krevní skupina! Nebál jsem se vzít bágl a vyrazit sám, bez mobilu,  na 4 měsíce stopem do Asie. Nebál jsem se nikdy nikde. Ale teď mám děsnej strach. Že pro mne nezbyde místo na Poslední etapě cesty kolem Afriky. Strašně chci jet!!!!!

Na výpravě bychom pochválili vzestupnou tendenci zážitků, kdy si každým dnem říkáte, že to je to nej, ale další den přijde ještě větší pecka. Neuvěřitelné gastronomické zážitky v polních podmínkách.

Průvodce Filip byl za nás jednoznačně perfektní, když bylo potřeba, byl vždy připraven podat pomocnou ruku a řešit okamžitě nastalé situace dle potřeby. Navíc s ním byla neuvěřitelná prdel.

Byla to naše první zkušenost s Expe a s ohledem na zkušenosti určitě nebyla poslední.

Filip byl průvodce, který nás provedl Afrikou s lehkostí, humorem a obrovským přehledem. Díky němu jsme si Botswanu, Zambii, Zimbabwe i Malawi užili naplno – bez stresu, s úsměvem a spoustou zážitků. Jeho přístup i k méně zdatným cestovatelům byl lidský, vtipný a pohodový. Pro mě osobně to byl životní cestovatelský zážitek. Díky za vše, Filipe! :-)

Filip je pohodář, díky svým pracovním zkušenostem umí perfektně jednat s lidmi a je to znát. Dokáže z kdejaké situace obratně vybruslit, nebo jí předejít. Myslím, že zcela jasné vysvědčení je to, že bych neváhal jet s Filipem na další expediční dobrodružství. 

Na téhle expedici určitě chválím rozmanitost projetých států, každý je něčím jiný a za 2 týdny poznáte spoustu odlišností a dá to člověku mnohem komplexnější rozhled. Zážítek nemusí být pozitivní, hlavně že je intenzivní. Tohle bylo oboje, pozitivní i intenzivní a a ta trocha nepohodlí za to stojí. Všem doporučuji. 

Filip byl moc super. Zvládl si poradit za každé situace a případné slabé chvilky na sobě nenechal jen tak zdát, aby nesnižoval naši morálku a zápal v náročných chvílích. Velké plus je jeho věcný optimismus!

Jedno velké děkuji, že jsem mohla být součástí této výpravy. Z tohoto zážitku budu dlouho těžit. Moc mě překvapila naše sestava a jak byl vlastně každý moc fajn.

Pochválil bych nápad a pojetí akce. Cestování co má počátek a konec. Snaha o "týmové" žití /i když jsem spíše samotář/. To že na cestě jsou dobré i špatné úseky a není to jen vyzobávání perliček. A neznámo, objevování.  Celé mi to dává smysl a velmi se s tím ztotožňuji. Poznávání hor ve stylu Julia Kugyho :-). 

Průvodce Filip má úžasnou vlastnost. Dokáže lidi motivovat tak, že jej následují kamkoli a ještě z toho mají radost.  Pro mě zcela jedinečné a inspirující propojení lidskosti a profesionality.

Filip bol proste super sprievodca a veľký pohodák a srandista. Určite ho môžem len odporučiť. Veľké Ďakujem

Mám rád nové věci, ale nejsem moc velký dobrodruh, byla to moje první cesta mimo Evropu. Většina akcí, které Expe pořádá jde trochu víc na dřeň, než jsem zvyklý, ale tahle akce pro táty s dětmi byla přesně podle mého gusta. Dobrodružství, ale tak nějak na pohodu. Věřím, že syn na to bude mít super vzpomínky a bude z něj třeba trochu větší dobrodruh, než jsem já. :) Surfování mě vždycky lákalo a tohle byl splněný sen. Výborné ubytko, které bych doporučil každému! Týden nabitý novými zážitky.

Průvodce Filipa znám už delší dobu, párkrát jsme spolu byli na takových lehce alternativních pobytech s dětským plaváním. Tady jako zkušený vůdce věděl vždy co a jak, ze všeho vytěžil maximum a všude hledal dobrodružství. Sníst si jídlo ze supermarketu na ubytku? Tak to ne, jdeme na tržiště, kde snídají místňáci... Nebylo to ale žádné slepě po hlavě, všude nám říkal na co si dát pozor a kde se nenechat natáhnout. Pohodový parťák. Víťa je super týpek, který s námi byl na surfech (hlavně s dětma) a občas se večer zastavil, měl na starost ještě další skupinu a brzo ráno vyrážel surfovat, takže jsme se bohužel poznali trochu méně. Ale i za tu chvilku jsme fajn pokecali.

Můžu jet prosím znovu s Filipem? Já chci jen Filipa =D Filip i Sokotra ve mně zanechali spoustu skvělých vzpomínek aneb bláznům patří svět =)
Filip je pro mě živá ukázka toho, jak si představuji opravdového průvodce (nadčasový, vyřeší nevyřešitelné, neskutečný nadhled, skvělý smysl pro humor, úžasné vedení lidí, ale hlavně srdce na správném místě) a taky mi předvedl, že existuje člověk na světě, který ztrácí věci ještě rychleji než já a přesto se ve světě neztratí =D díky Filipe =) 

Moc pěkný koncept ohledně cestování pro lidi, co nemají čas ani morál připravit si cestu, vyjet sólo a zároveň si odpočinout od lidí. Paradoxně i když se jede ve skupině tak je dostatek prostoru na to užít si samoty, protože průvodce je chápavý a nevyžaduje účast všech při "všem"...tohle hrozně moc oceňuji.

S průvodcem jsem celkově byla moc spokojená což se mi nestává....Aktivní, komunikativní, vstřícný a umí si získat důvěru v situacích, kdy bych někomu jen tak nevěřila - krásně mě navedl "dolů" z vrcholu skrze lana aniž bych ho u toho titulovala nehezkými jmény a "donutil" mě škrábat se "rychlostí světla" (na moje poměry) nahoru a nechal se u toho titulovat nehezkými jmény...Byl vstřícný a trpělivý k mým asociálním manýrům, mému agresivnímu PMS ke konci akce (Já chci svoje pitíčkóóó a cígo!!!) a hlavně mi dal svobodu! Takže za mě jednoznačně ANO...

Filip byl skvělej. Nenechá člověka jen tak něco vzdát a tmelí celou partu. Celkově byla tahle výprava velmi obohacující. Jsem člověk, který cestuje sám, sem tam se s někým někam vydám, ale rozhodně nevyhledávám větší partu lidí, proto to pro mne bylo výzvou. Bála jsem se, jak zvládnu různé nátury a zda dokážu na cestě fungovat ve větším počtu lidí, zda je ustojím a nakonec to bylo nejen překvapivě snadné, ale hlavně mi všichni účastníci pomohli a to nejen fyzicky, ale i vnitřně a to v čele právě s Filipem.
Albánie byla zrcadlením, otevřením očí, dřinou a procitnutím. Dala mi víc, než jsem si myslela, že mi dá a taky mi vzala iluze o sobě samé. Ukázala mi, že stárnutí se mi rozhodně nevyhýbá a že karma možná doopravdy existuje. Že nejsem tak fyzicky silná, jak jsem si o sobě myslela, že vše rozhodně sama nezvládnu a ani, že sama zvládnout nemusím. Že nechat si pomoct je o překonání vlastního ega a boj s ním může být těžší, než ukázat světu svoji slabost. Že můžete mít sebelepšího průvodce, sebelepší skupinu a přesto se můžete lehce ztratit, nebo se vlastní vinou nachvíli vyřadit ze skupiny, když nemáte hlavu správně nastavenou a bojujete s myšlenkami, které byste měli nechat jít. 
Albánie pro mne nebyla o přechodu hor, ale o přechodu k sebe samé, k poznáním, která nemusí být příjemná, ale mohou vám dát nakonec víc, než si myslíte. Nedala mi to, co jsem od ní čekala, ale dala mi to, co jsem od ní potřebovala, aniž bych o tom vůbec věděla a ve chvíli, kdy jsem si myslela, že už vím všechno mi ukázala, že vlastně nevím vůbec nic.  
Vydala jsem se na cestu, na které jsem nikoho neznala, od které jsem čekala pár dní skvělého dobrodružství, nových zážitků, nezapomenutelných západů, svobody, smíchu - takovou tu klasiku - a přitom jsem netušila, že si ta cesta pro mne připraví mnohem víc a že každý jeden člověk, který ji se mnou bude sdílet, bude tím, koho tam v tu chvíli opravdu potřebuji mít, abych se v životě mohla posunout zase o kus dál.
Takže FARAMIR, přátelé a děkuju vám 💛