Reference

Vše jak bylo avizováno, tak splněno. Plán dodržen, vyvážený itinerář, zázemí výborné, adekvátní k dané zemi a cíli výpravy. Dobré vedení průvodce. 

Filip je typický lev. Jako krále zvířat je o něm všude hned slyšet a zejména na každé fotce někoho jiného vidět, má rád své pohodlí a klid, ale když jde do tuhého, tak se o svoji smečku dokáže úctyhodně rvát i za cenu svého velkého nepohodlí (viz. bouřky a povodně ve stanu, kdy Filip bez debat vyměnit svůj suchý stan za nejméně pohodlné pidi místo v autě). Takže přesně člověk na svém místě, který se hodí do konceptu Expedition clubu i do správné party.

Průvodce je moje krevní skupina! Nebál jsem se vzít bágl a vyrazit sám, bez mobilu,  na 4 měsíce stopem do Asie. Nebál jsem se nikdy nikde. Ale teď mám děsnej strach. Že pro mne nezbyde místo na Poslední etapě cesty kolem Afriky. Strašně chci jet!!!!!

Filip je super průvodce, vnímá skupinu a umí velmi rychle a dobře zareagovat na různorodost skupiny. Je profesionální, lidský a je s ním sranda. Celkově bych pochválila krásné treky a výhledy, super místa na stanování, různorodost, průvodce a raft (konkrétně skákání ze skály do řeky během raftů).

Děkuji za expedici :)

Filip bol proste super sprievodca a veľký pohodák a srandista. Určite ho môžem len odporučiť. Veľké Ďakujem

Pochválil bych nápad a pojetí akce. Cestování co má počátek a konec. Snaha o "týmové" žití /i když jsem spíše samotář/. To že na cestě jsou dobré i špatné úseky a není to jen vyzobávání perliček. A neznámo, objevování.  Celé mi to dává smysl a velmi se s tím ztotožňuji. Poznávání hor ve stylu Julia Kugyho :-). 

Průvodce Filip má úžasnou vlastnost. Dokáže lidi motivovat tak, že jej následují kamkoli a ještě z toho mají radost.  Pro mě zcela jedinečné a inspirující propojení lidskosti a profesionality.

Na této expedici bych rozhodně pochválila Filipa – průvodce, který dokáže skloubit zodpovědnost s lehkostí, pohotovostí a humorem. Díky němu se výprava nestala jen fyzickou výzvou, ale opravdovým dobrodružstvím. Ocenila jsem pestrost zážitků – od ranní kávy s výhledem, přes brodění bahnem, až po večerní oheň pod hvězdami.

Velkým plusem byla i parta, která se během cesty vytvořila. Lidé, kteří se možná předtím neznali, se během pár dní semkli jako dlouholetí přátelé.

Kdybych si měla vybrat jednoho člověka, se kterým bych se chtěla ztratit v horách, spát pod širákem uprostřed bouřky nebo brodit bahnem – byl by to Filip. Jeho klid, pohotovost a pozitivní energie dokázaly zvednout náladu i v nejtěžších chvílích a dodávaly pocit bezpečí.

Filip má vzácný dar vytvořit kolem sebe atmosféru, ve které se člověk cítí součástí něčeho výjimečného. Umí být oporou, rozesmát a má upřímný zájem o lidi, které vede. Jediná jeho vada? Vypatlá výpravě všechnu teplou vodu. :D

Jsem ráda, že jsme spolu došli až na „kraj“. :-)

Z cesty do Albánie jsem očekávala cestovací peklíčko dodávkou, hezkou přírodu, bolavý kolena a obavy z větší části ženského kolektivu. Ani v nejmenším jsem nevěděla do čeho vlastně jdu. 

V dodávce jsem se naučila dle rady Filipa ,,vypnout” a dokonce i schrupnout. Můžu říct, že cestu zpět jsem si vyloženě užila po boku řidičky Katky a skvělé muziky. Zapracovala jsem na svém strachu z řízení do neznáma. Sice jsem za volantem neseděla ale rozhodně přišel čas to prolomit. 

Příroda bomba. Z pohledu matky, která vyrazila po třech letech do hor, které prostě miluje a moc jí chyběly, byly výhledy dechberoucí. Střídaly se pocity euforie a totálního vyčerpání. Profil maniodeprese jak vyšitý. Pro mě měla výprava mnohem hlubší přesah, než jen kochat se krásnou přírodou. Uvnitř jsem se potýkala s méně či více zapomenutými kostlivci ve skříni. Za to kolena, z jejichž selhání jsem měla opravdovou hrůzu, obstály. Jsem na ně hrdá :) 

Lidi byli skvělí. Až je mi upřímně líto, že jen vzpomínky zůstanou. Filip umí udělat ze skupiny cizích lidí parťáky během velmi krátké doby. Každý byl užitečný, nikdo nebyl odstrčený. Dokonce si troufnu tvrdit, že výprava byla obohacená o tu správnou ženskou sílu :) 
Dost se mi líbilo závěrečné zamyšlení nad různými otázkami. Bylo hezké poslouchat, jak každý prožíval výpravu trošku jinak a přitom naplno. 
Hlavně byla fakt prdel. Jeden z důvodů, proč bych jela znovu s ,,cestovkou”, konkrétně s expe. Poznám inspirující lidi a můžu se učit z jejich zkušeností.

Ještě bych vypíchla pár šokujících zjištění z výpravy. 
Postavím stan za 1min40s.
 Bulgur zalitý tukem z lančmítu je extra blivajz.
Píseň Po potoce chodila, na kačeny volala znají i Pražáci. 
Chceš-li cestu završit obzvláště silným zážitkem, vykoupej se v kanalizaci. 

Díky za nezapomenutelný zážitek. 

Filip je skvělej kapitán. Celá výprava probíhala v pohodový náladě, a to i když nás potkaly nějaký trable. Filip vždy všechno vyřešil v klidu a s vtipem, ale zodpovědně. Jako kapitána jsme ho i přes naše občasný brblání poslechli a respektovali (teda snažili jsme se, ale např. ranní odchody nám nešly až do konce..:).
Filipovým rozhodnutím jsem věřila. Někdy jsem byla maličko nervózní (např. výskyt pramene nebo umístění stanu, hehe), ale důvěra se vyplatila. Pramen jsme vždy našli a stan jsme vždy postavili na správný místo. 
Díky Filipovi taky mnozí z nás posunuli svoje hranice o kousek dál... A to ať už jeho hecování / pomoc byly zjevné, nebo stačilo nenápadné gesto či pár slov, která v potřebnou chvíli pomohla překonat nějakou prekérku, ale jejich účinek si člověk uvědomil až později...
Díky za nestálé udržování dobrý nálady v partě a taky za kvalitní vokální doprovod při šlapání i v autě!

Přihlásit se a jet sama s cizíma lidma byla pro mě nejtěžší část výpravy. Různé obavy tady byly, ale naprosto zbytečně! Myslím, že díky kapitánovi a jeho přístupu k výpravě a k nám se z nás na těch pár dní stala dobrá parta. Jako bychom se znali rok... To samozřejmě i díky všem zúčastněným, kteří byli všichni supr lidi a kterým moc děkuju! Navzájem jsme se hecovali, pomáhali si, byla sranda... Díky nim všem to bylo skvělý rozhodnutí a doufám, že jsme se neviděli naposledy! 

Mám rád nové věci, ale nejsem moc velký dobrodruh, byla to moje první cesta mimo Evropu. Většina akcí, které Expe pořádá jde trochu víc na dřeň, než jsem zvyklý, ale tahle akce pro táty s dětmi byla přesně podle mého gusta. Dobrodružství, ale tak nějak na pohodu. Věřím, že syn na to bude mít super vzpomínky a bude z něj třeba trochu větší dobrodruh, než jsem já. :) Surfování mě vždycky lákalo a tohle byl splněný sen. Výborné ubytko, které bych doporučil každému! Týden nabitý novými zážitky.

Průvodce Filipa znám už delší dobu, párkrát jsme spolu byli na takových lehce alternativních pobytech s dětským plaváním. Tady jako zkušený vůdce věděl vždy co a jak, ze všeho vytěžil maximum a všude hledal dobrodružství. Sníst si jídlo ze supermarketu na ubytku? Tak to ne, jdeme na tržiště, kde snídají místňáci... Nebylo to ale žádné slepě po hlavě, všude nám říkal na co si dát pozor a kde se nenechat natáhnout. Pohodový parťák. Víťa je super týpek, který s námi byl na surfech (hlavně s dětma) a občas se večer zastavil, měl na starost ještě další skupinu a brzo ráno vyrážel surfovat, takže jsme se bohužel poznali trochu méně. Ale i za tu chvilku jsme fajn pokecali.

Chtěl bych pochválit skvělou atmosféru ve skupině, neobvyklé dobrodružství, řadu gastronomických zážitků, intenzivní kontakt s místními, logistickou svobodu auta, oba nosorožce, pouliční prodavačku baget v Dakaru, marockého automechanika, co nám spravil brzdy, pana Zargana za hladký průjezd hranice a celou svoji střevní mikroflóru za statečnost.

Filip dokázal velmi zkušeně i citlivě do omezeného počtu dní specifické expedice napěchovat to nejlepší, co mohou navštívené země nabídnout. Celá výprava byla jedna velká jízda na vrcholu vlny a zároveň citlivě prokládáno prostory pro rozdýchávání intenzivnějších zážitků. Nedocenitelné byly Filipovy zkušenosti s přejezdy hranic, jednání s místními a jeho kontakty na klíčové domorodce. Vyzdvihnout bych chtěl Filipovu práci s rizikem, kdy skupině vždy sdělil všechny dostupné relevantní informace, varianty, svůj pohled na věc a následně nechal skupinu rozhodnout. Vzpomínám, jak probuzen uprostřed noci silným větrem Filip vstal a vylezl ze stanu, aby do tmy bivaku oznámil, že fouká, a foukat nejspíš jednou přestane a pro zájemce, že je odemčené auto. V neposlední řadě je s Filipem legrace.

Filip byl skvělej. Nenechá člověka jen tak něco vzdát a tmelí celou partu. Celkově byla tahle výprava velmi obohacující. Jsem člověk, který cestuje sám, sem tam se s někým někam vydám, ale rozhodně nevyhledávám větší partu lidí, proto to pro mne bylo výzvou. Bála jsem se, jak zvládnu různé nátury a zda dokážu na cestě fungovat ve větším počtu lidí, zda je ustojím a nakonec to bylo nejen překvapivě snadné, ale hlavně mi všichni účastníci pomohli a to nejen fyzicky, ale i vnitřně a to v čele právě s Filipem.
Albánie byla zrcadlením, otevřením očí, dřinou a procitnutím. Dala mi víc, než jsem si myslela, že mi dá a taky mi vzala iluze o sobě samé. Ukázala mi, že stárnutí se mi rozhodně nevyhýbá a že karma možná doopravdy existuje. Že nejsem tak fyzicky silná, jak jsem si o sobě myslela, že vše rozhodně sama nezvládnu a ani, že sama zvládnout nemusím. Že nechat si pomoct je o překonání vlastního ega a boj s ním může být těžší, než ukázat světu svoji slabost. Že můžete mít sebelepšího průvodce, sebelepší skupinu a přesto se můžete lehce ztratit, nebo se vlastní vinou nachvíli vyřadit ze skupiny, když nemáte hlavu správně nastavenou a bojujete s myšlenkami, které byste měli nechat jít. 
Albánie pro mne nebyla o přechodu hor, ale o přechodu k sebe samé, k poznáním, která nemusí být příjemná, ale mohou vám dát nakonec víc, než si myslíte. Nedala mi to, co jsem od ní čekala, ale dala mi to, co jsem od ní potřebovala, aniž bych o tom vůbec věděla a ve chvíli, kdy jsem si myslela, že už vím všechno mi ukázala, že vlastně nevím vůbec nic.  
Vydala jsem se na cestu, na které jsem nikoho neznala, od které jsem čekala pár dní skvělého dobrodružství, nových zážitků, nezapomenutelných západů, svobody, smíchu - takovou tu klasiku - a přitom jsem netušila, že si ta cesta pro mne připraví mnohem víc a že každý jeden člověk, který ji se mnou bude sdílet, bude tím, koho tam v tu chvíli opravdu potřebuji mít, abych se v životě mohla posunout zase o kus dál.
Takže FARAMIR, přátelé a děkuju vám 💛

Filip je top strop. Dává skupině pocit demokracie, avšak nenechte se zmást - má vše a všechny pevně pod kontrolou. Filip je zábavný, vždy dobře naladěný, jen tak se nenechá rozházet a oplývá velmi důležitým super skillem - je to stopařský a běžecký mistr. :) S Filipem prostě chceš jet kamkoliv. 

Kromě povedeného průvodce bych pochválila i pestrý a vyvážený program. Za týden jsme toho stihli jako za 14 dní a ani chvíli se nenudili. Dále bych vyzdvihla srbskou partu, kde se jednotní členové krásně doplňovali navzdory velkému věkovému rozpětí.

Super koncept, náramně jsem si to se synem užil. Byla paráda sledovat jak si děti spolu hrají, běhají po lese, spolupracují, nosí dřevo k ohni, atd. Plavba, slaňování, brodění a spaní na ostrově - to už byly třešničky na dortu. Filip je skvělý průvodce.

Můžu jet prosím znovu s Filipem? Já chci jen Filipa =D Filip i Sokotra ve mně zanechali spoustu skvělých vzpomínek aneb bláznům patří svět =)
Filip je pro mě živá ukázka toho, jak si představuji opravdového průvodce (nadčasový, vyřeší nevyřešitelné, neskutečný nadhled, skvělý smysl pro humor, úžasné vedení lidí, ale hlavně srdce na správném místě) a taky mi předvedl, že existuje člověk na světě, který ztrácí věci ještě rychleji než já a přesto se ve světě neztratí =D díky Filipe =) 

Organizace a přístup Expedition Clubu se od mé první zkušenosti v roce 2019 výrazně posunuly. Dnes bych řekl, že z hlediska zajištění všech náležitostí – víz, letenek, pojištění a podobně – patří Expe ke špičce na trhu.

Samotná expedice byla skvělým africkým mixem zážitků. Zvlášť bych chtěl vyzdvihnout čtyřdenní trek v pohoří Rwenzori v Ugandě. Afrika si většina lidí nespojuje s vysokými horami, a přitom právě Rwenzori nabídlo vše – od deštného pralesa přes vřesovou zónu až po chladné a deštivé horské pasáže.

Velkým zážitkem byla i návštěva Demokratické republiky Kongo, kde vedoucí Filip věnoval maximální pozornost bezpečí a souhlasu všech účastníků.

Rwanda pro mě osobně představovala kulturní šok – v tom nejlepším slova smyslu. Na africké poměry výborná infrastruktura, minimum korupce, bezpečnost, radary na každém kroku… člověk měl chvílemi pocit, že přestal být bělochem v Africe a že jsme tam byli prostě všichni „černí“. 😊