Reference

Moc pěkný koncept ohledně cestování pro lidi, co nemají čas ani morál připravit si cestu, vyjet sólo a zároveň si odpočinout od lidí. Paradoxně i když se jede ve skupině tak je dostatek prostoru na to užít si samoty, protože průvodce je chápavý a nevyžaduje účast všech při "všem"...tohle hrozně moc oceňuji.

S průvodcem jsem celkově byla moc spokojená což se mi nestává....Aktivní, komunikativní, vstřícný a umí si získat důvěru v situacích, kdy bych někomu jen tak nevěřila - krásně mě navedl "dolů" z vrcholu skrze lana aniž bych ho u toho titulovala nehezkými jmény a "donutil" mě škrábat se "rychlostí světla" (na moje poměry) nahoru a nechal se u toho titulovat nehezkými jmény...Byl vstřícný a trpělivý k mým asociálním manýrům, mému agresivnímu PMS ke konci akce (Já chci svoje pitíčkóóó a cígo!!!) a hlavně mi dal svobodu! Takže za mě jednoznačně ANO...

Průvodce - mistr v pití Ayranu, pojídaní kebabů a přelamování (obřích) klád z ohně. Dobrý zdravotník, se specializací na rozbitá kolena. Originální humor - nesčetněkrát.  Srdcař a velký týmový hráč :)

Top místo pro trek - hory, moře, dech beroucí výhledy. Šťavnaté pomeranče a citrony. Spaní pod širákem, stopování, jídlo, hammam, koupačky v moři - spousta nezapomenutelných zážitků, se super partou lidí. Děkuji :)

Náš průvodce (kapitán Filip:D),byl i přes to, že často nevěděl, kolik má naše výprava vlastně členů, i přes to, že mi několikrát umastil věci od rybiček,lančmítu či jiných olejových pochutin, i přes to, že nemohl najít věci, které jsem mu půjčila a od všech žebral ručník 😀, byl tou nejlepší možnou volbou pro mojí první výpravu s expe. Dlouho jsem nepotkala člověka, který umí namotivovat k výkonu,tak jako on. ,,Nejhorší je to už předem vzdát v hlavě" a já jsem to párkrát při pohledu na ten příkrý sráz vzdát chtěla...ani jednou si nepohrál s myšlenkou, že bych nahoru nevylezla ( i když nevěděl, jak mě sakra dostane dolů 😆). Svým přátelským přístupem, přirozenou autoritou a pocitem ,že se na něj člověk může spolehnout, utvořil neuvěřitelně fungující a spolupracující partu lidí, která na konci výpravy připomínala spíš rodinu, než skupinu cizinců. Věděl,kdy má člověka nakopnout k výkonu a kdy mu naopak nechat prostor si všechno srovnat v sobě. Prostě vůdce i parťák do pohody i nepohody. Z Albánie se pod jeho vedením stalo fakt ,,nice place".Jeho největším kladem je však jeho půl-oktávový rozsah a dobrý hudební vkus...

Momentem, který si uchovám je ,,oslava" mých narozenin poslední den výpravy. Když jsme se ve čtyři ráno koupali v moři a ozvalo se jen ,,Hey, it's canalization"... Co teď překoná narozeniny ve sračkách 😅 
U skleničky jsme si pak děkovali, tak přiložím tehdy pronesenou řeč:
Děkuji za:
Soucit  a emoční napojení, za kuchařku a příběhy ze zahraničí,za básničky skládané v soukromí , za rozhovor s kapitánem a za možnost s tím naším kapitánem všechno přežít ale hlavně prožít. Trpělivost se strachy a chutěmi druhých.Podporu a náhle rychlé přátelství. Syrove emoce bez přetvářky. Motivavaci, která dostala nás na vrchol a hlavně z něj. Podporu ze všech stran a pocit, že si v bezpečí a mezi svými. Za 8 dní, spíš 80, které se nikdy nezopakují, ale za to a na to to, že se udály a všechno tohle je důvodem pro radost. Děkuji všem s pokorou a se srdcem na dlani , neměnila bych ani jednoho z vás ani žádný moment. Prokleté hory , zamiloval jsem se do vás a taky do vás všech. 

Filip je skvělej kapitán. Celá výprava probíhala v pohodový náladě, a to i když nás potkaly nějaký trable. Filip vždy všechno vyřešil v klidu a s vtipem, ale zodpovědně. Jako kapitána jsme ho i přes naše občasný brblání poslechli a respektovali (teda snažili jsme se, ale např. ranní odchody nám nešly až do konce..:).
Filipovým rozhodnutím jsem věřila. Někdy jsem byla maličko nervózní (např. výskyt pramene nebo umístění stanu, hehe), ale důvěra se vyplatila. Pramen jsme vždy našli a stan jsme vždy postavili na správný místo. 
Díky Filipovi taky mnozí z nás posunuli svoje hranice o kousek dál... A to ať už jeho hecování / pomoc byly zjevné, nebo stačilo nenápadné gesto či pár slov, která v potřebnou chvíli pomohla překonat nějakou prekérku, ale jejich účinek si člověk uvědomil až později...
Díky za nestálé udržování dobrý nálady v partě a taky za kvalitní vokální doprovod při šlapání i v autě!

Přihlásit se a jet sama s cizíma lidma byla pro mě nejtěžší část výpravy. Různé obavy tady byly, ale naprosto zbytečně! Myslím, že díky kapitánovi a jeho přístupu k výpravě a k nám se z nás na těch pár dní stala dobrá parta. Jako bychom se znali rok... To samozřejmě i díky všem zúčastněným, kteří byli všichni supr lidi a kterým moc děkuju! Navzájem jsme se hecovali, pomáhali si, byla sranda... Díky nim všem to bylo skvělý rozhodnutí a doufám, že jsme se neviděli naposledy! 

Filip byl skvělej. Nenechá člověka jen tak něco vzdát a tmelí celou partu. Celkově byla tahle výprava velmi obohacující. Jsem člověk, který cestuje sám, sem tam se s někým někam vydám, ale rozhodně nevyhledávám větší partu lidí, proto to pro mne bylo výzvou. Bála jsem se, jak zvládnu různé nátury a zda dokážu na cestě fungovat ve větším počtu lidí, zda je ustojím a nakonec to bylo nejen překvapivě snadné, ale hlavně mi všichni účastníci pomohli a to nejen fyzicky, ale i vnitřně a to v čele právě s Filipem.
Albánie byla zrcadlením, otevřením očí, dřinou a procitnutím. Dala mi víc, než jsem si myslela, že mi dá a taky mi vzala iluze o sobě samé. Ukázala mi, že stárnutí se mi rozhodně nevyhýbá a že karma možná doopravdy existuje. Že nejsem tak fyzicky silná, jak jsem si o sobě myslela, že vše rozhodně sama nezvládnu a ani, že sama zvládnout nemusím. Že nechat si pomoct je o překonání vlastního ega a boj s ním může být těžší, než ukázat světu svoji slabost. Že můžete mít sebelepšího průvodce, sebelepší skupinu a přesto se můžete lehce ztratit, nebo se vlastní vinou nachvíli vyřadit ze skupiny, když nemáte hlavu správně nastavenou a bojujete s myšlenkami, které byste měli nechat jít. 
Albánie pro mne nebyla o přechodu hor, ale o přechodu k sebe samé, k poznáním, která nemusí být příjemná, ale mohou vám dát nakonec víc, než si myslíte. Nedala mi to, co jsem od ní čekala, ale dala mi to, co jsem od ní potřebovala, aniž bych o tom vůbec věděla a ve chvíli, kdy jsem si myslela, že už vím všechno mi ukázala, že vlastně nevím vůbec nic.  
Vydala jsem se na cestu, na které jsem nikoho neznala, od které jsem čekala pár dní skvělého dobrodružství, nových zážitků, nezapomenutelných západů, svobody, smíchu - takovou tu klasiku - a přitom jsem netušila, že si ta cesta pro mne připraví mnohem víc a že každý jeden člověk, který ji se mnou bude sdílet, bude tím, koho tam v tu chvíli opravdu potřebuji mít, abych se v životě mohla posunout zase o kus dál.
Takže FARAMIR, přátelé a děkuju vám 💛

Rozhodně jedna z nejlepších dovolených. Většinou jsem zvyklý si organizovat dovolenou sám, a tak mi trochu chybělo napětí z nejistoty, co bude, jak se tam dostaneme, jak to stihneme, ale na druhou stranu to bylo o to příjemnější. Líbilo se mi, že jsme jako skupina pracovali velmi dobře, dokázali se domluvit, a díky tomu si to užít. Absolutním highlightem pro mne byla cesta vlakem, kterou jsem si užil na vagonu a díky za to.

Filip byl velmi dobrý průvodce. Je to pohodář, který nějak moc extrémně neplánuje, dává možnost týmu si odhlasovat, co by chtěl dělat, umí pobavit a rozesmát. Určitě doporučuji. Všechno, co jsme měli v plánu, jsme zvládli. Zároveň nebyl problém se domluvit např. na brzkém odjezdu, aby se vyšetřil čas, a díky tomu se povedla návštěva Cabo Blanco. Líbil se mi nápad se společným fondem, neboť to ušetřilo hromadu času. Vše bylo super a zažil jsem skvělou dovolenou.

S Filipem jsem během posledních 12 měsíců strávil dohromady přes 70 dní na různých výpravách. Je to skvělý vůdce, velmi inspirativní člověk a neuvěřitelný motivátor. Každý problém dokáže změnit ve skvělou výzvu a zábavu.

Bulharsko je srdcovka a Stará planina je prostě čarokrásná!

Odvezla jsem si mnoho exotických zážitků. Dostali jsme se až k jezeru Turkana, což považuji za vrchol celé výpravy. A i když pro mě byly některé situace zcela nové, cítila jsem se v rámci možností bezpečně. Výprava tak byla krásně vyvážená – dostatek exotiky a dobrodružství, ale zároveň s pocitem jistoty. Oceňuji také, že jsme program tvořili „online“ podle aktuálních okolností.

S Filipem jsem byla na výpravě poprvé, ale velmi rychle si získal mé sympatie. Vedl naši skupinu tak přirozeně a obratně, že jeho průvodcovskou roli člověk téměř nevnímal. Dokázal stmelit pestrý kolektiv lidí a já jsem se cítila spíše jako součást nové rodiny než jen jako účastník expedice se svým průvodcem. Jeho znalosti a zkušenosti s africkým kontinentem nám přinesly spoustu zajímavých momentů – a bez nich bychom některé situace vůbec nedokázali dobře zvládnout. Řadím ho mezi skutečnou špičku průvodců!

S Expedition clubem jsem se dostala do míst, které voněly exotikou, ojedinělostí, dobrodružstvím a opravdovostí. To je vzácné. Díky za to!

Můžu jet prosím znovu s Filipem? Já chci jen Filipa =D Filip i Sokotra ve mně zanechali spoustu skvělých vzpomínek aneb bláznům patří svět =)
Filip je pro mě živá ukázka toho, jak si představuji opravdového průvodce (nadčasový, vyřeší nevyřešitelné, neskutečný nadhled, skvělý smysl pro humor, úžasné vedení lidí, ale hlavně srdce na správném místě) a taky mi předvedl, že existuje člověk na světě, který ztrácí věci ještě rychleji než já a přesto se ve světě neztratí =D díky Filipe =) 

Průvodce je moje krevní skupina! Nebál jsem se vzít bágl a vyrazit sám, bez mobilu,  na 4 měsíce stopem do Asie. Nebál jsem se nikdy nikde. Ale teď mám děsnej strach. Že pro mne nezbyde místo na Poslední etapě cesty kolem Afriky. Strašně chci jet!!!!!

Pochválil bych nápad a pojetí akce. Cestování co má počátek a konec. Snaha o "týmové" žití /i když jsem spíše samotář/. To že na cestě jsou dobré i špatné úseky a není to jen vyzobávání perliček. A neznámo, objevování.  Celé mi to dává smysl a velmi se s tím ztotožňuji. Poznávání hor ve stylu Julia Kugyho :-). 

Průvodce Filip má úžasnou vlastnost. Dokáže lidi motivovat tak, že jej následují kamkoli a ještě z toho mají radost.  Pro mě zcela jedinečné a inspirující propojení lidskosti a profesionality.

Filip je top strop. Dává skupině pocit demokracie, avšak nenechte se zmást - má vše a všechny pevně pod kontrolou. Filip je zábavný, vždy dobře naladěný, jen tak se nenechá rozházet a oplývá velmi důležitým super skillem - je to stopařský a běžecký mistr. :) S Filipem prostě chceš jet kamkoliv. 

Kromě povedeného průvodce bych pochválila i pestrý a vyvážený program. Za týden jsme toho stihli jako za 14 dní a ani chvíli se nenudili. Dále bych vyzdvihla srbskou partu, kde se jednotní členové krásně doplňovali navzdory velkému věkovému rozpětí.

Filip byl průvodce, který nás provedl Afrikou s lehkostí, humorem a obrovským přehledem. Díky němu jsme si Botswanu, Zambii, Zimbabwe i Malawi užili naplno – bez stresu, s úsměvem a spoustou zážitků. Jeho přístup i k méně zdatným cestovatelům byl lidský, vtipný a pohodový. Pro mě osobně to byl životní cestovatelský zážitek. Díky za vše, Filipe! :-)

Organizace a přístup Expedition Clubu se od mé první zkušenosti v roce 2019 výrazně posunuly. Dnes bych řekl, že z hlediska zajištění všech náležitostí – víz, letenek, pojištění a podobně – patří Expe ke špičce na trhu.

Samotná expedice byla skvělým africkým mixem zážitků. Zvlášť bych chtěl vyzdvihnout čtyřdenní trek v pohoří Rwenzori v Ugandě. Afrika si většina lidí nespojuje s vysokými horami, a přitom právě Rwenzori nabídlo vše – od deštného pralesa přes vřesovou zónu až po chladné a deštivé horské pasáže.

Velkým zážitkem byla i návštěva Demokratické republiky Kongo, kde vedoucí Filip věnoval maximální pozornost bezpečí a souhlasu všech účastníků.

Rwanda pro mě osobně představovala kulturní šok – v tom nejlepším slova smyslu. Na africké poměry výborná infrastruktura, minimum korupce, bezpečnost, radary na každém kroku… člověk měl chvílemi pocit, že přestal být bělochem v Africe a že jsme tam byli prostě všichni „černí“. 😊

Filip je zkušený cestovatel a také vůdce výpravy. Je vidět, že roadtrip západní Saharou je jeho srdcovka a že do toho ze sebe dává všechno. Zároveň ale neztrácí pohotovost a dobrou náladu, takže se ani při dlouhých přejezdech člověk nenudí. Zcela upřímně mi totálně zachránil zadek, když mě břečící vytáhl z budky policistů po razii protidrogového (kdo by byl tušil, že je do Gambie potřeba brát léky v originálním balením a s dokladem o koupi?) a ještě to se starostou zahráli tak, že místním sklaplo jako nic. Navíc se o nás celou dobu staral jako o vlastní a krmil nás tak, že jsme malám praskali (minimálně já jsme rozhodě za ty tři týdny přibrala). Celou dobu jsem se s ním cítila velmi bezpečně a obdivuji jeho práci s lidmi, ať už s námi, tak s lokálními kontakty, policisty na hranicích i náhodnými kolemjdoucími. Kdybych mohla, hned s ním jedu znovu!

Pochválila bych jak výprava byla předem propracovaná. Že měl Filip všechno nachystané, zjišťěné a dopředu zařízené, ale že zároveň byla i dost fexibilní, takže jsme si například mohli užít luxusu v Západní Sahaře nebo safari v Senegalu i Gambii. Vlastně se mu nějakou magií povedlo nás po intenzivní části v Mauretánii protáhnout přes hranice na jih o dva dny dříve, takže jsme si mohli dosyta užít jak Senegal, tak Gambii, kudy bychom jinak asi jen projeli. Za mě vidět živé žirafy, nosorožce, zebry, hrochy a šimpanzy bylo jako splnění snu, takže jsem si zejména ten konec akce moc užívala. Ale abych neopomněla i zážitky ze začátku, tak například modré kameny v Maroku, u kterých nás dokonce zastihlo několik padajících vloček sněhu, a následní ranní lehký horolezecký výstup na kopce vedle, abychom se na ně hezky mohli podívat z výšky, paráda! Zážitků si přivážím tolik, že vlastně ani nevím, kde začít, až je budu chtít někomu vypovědět. A to jen za cenu neustálého písku v botách a ohromné dávky odvahy za nasednutí na noční nákladní vlak křižující Meuretánii ze západu na východ. Protože jinak to byla skvělá jízda s výbornou partou a v dost kvalitní káře (rozuměj, zadřeli jsme brzdy, chvílemi jí svévolně vypánala přední světla a neměla klimatizaci, ale to není nic, co by se nedalo vyřešit). <3