Reference

I když se šla trasa prvně, Víťa to měl hezky vymyšlené, trasa byla perfektní, spoty na přespání taktéž. Víťa držel partu pospolu a snažil se uzpůsobit trasu i tempo tak, aby vyhovovala všem účastníkům. Skvělý nápad byl, jít trek z obou stran, potkat se na hřebeni s druhou skupinou a na závěr to všichni spolu hezky ukončit. Všechno boží !

Průvodce Víťu hodnotím milionem bodů z deseti. Je to zkušenej borec, přátelské povahy a svým úsměvem ohromil ženy, muže a i medvědi z okolí se na něj chodili dívat, jakej je to frajer.

Pochválila bych autenticitu, bezprostřednost, zas*** počasí, který nám přineslo spoustu zážitků, členy výpravy, průvodce, trasu, trasu B, trasu C i kyselé žížalky za odměnu. 

Lukáše hodnotím královsky. Většího průvodcovského ducha jsem snad ještě neviděla. Jestli Lukáše posíláte jako “nezkušeného” do party na výpravy pod 24, tak tam v tomto ohledu fakt nezapadne:D Cením zodpovědnost, starostlivost, bezvýhradnou péči o všechny členy… I když nás potkal celkem mordor a nevěděli jsme, co se bude dít, věděli jsme, že s Lukynem to bude v cajku;)

S odvahou do míst, která nejsou pro každého - tak už jsem na vlastní kůži pochopila, co tím myslíte. A je to dost návykový. :)

Rozhodně bych pochválila lokalitu, ale to asi u výprav s expeditionem není nic neobvyklého, krásný hřeben, super výhledy téměř ode všud. Asi bych vyzdvihla spaní v Gugu bivaku první noc a výstup na vrchol Godeanu ) Osobně se mi líbil i netradiční sestup způsobený dřívějším zakončením akce kvůli situaci s koronavirem, ale to asi nebude součást běžné výpravy.

S průvodcem Martinem jsem už na výpravě byla a ráda pojedu znovu. Je to pro mě člověk, co se v horách vyzná a zcela věřím jeho úsudku. V klidu a za pochodu dokáže řešit všechny problémy, dbá na pohodu v kolektivu a vždycky se snaží podporovat a motivovat všechny členy výpravy.

SOFI je naprostý profík, vlídná, vstřícná i rozhodná, má přirozenou autoritu. Má dobré znalosti, výborně si poradila i s nestandardní situací. Jsem spokojená na max. Je ochotná vždy poradit a poskytnout pomoc. Za mě má 1 *

Byla to má pátá výprava s Expedition Clubem. Pokud to jen trochu půjde, ráda pojedu s EC znovu.

Zažili jsme vše a vše to k výpravě patřilo - krásné slunečné počasí, bouřku s kroupami přímo nad hlavou, srandu, vzájemnou podporu a dechberoucí výhledy. Líbí se mi kamarádský přístup všech, malé skupinky, demokratický přístup při rozhodování, zda pokračovat dál, podívat se ještě jinam nebo už ne apod., týmová spolupráce.

Náš průvodce byl Jirka Střípek, povídal, že je to jeho první taková výprava, i když to nebylo vůbec poznat. Spíše naopak. Je velmi vnímavý a všímavý k dění ve skupině a k jednotlivci, je neskutečně plný elánu a optimismu. Třeba uprostřed bouřky, když jsme šli dost strmý výšlap, si stoupnul na kraj a začal zpívat Prší prší jen se leje ... Bylo to zrovna v kopci, ve kterém mi dost docházel dech a najednou jsem uslyšela tu písničku ) ). Rozhodně je znát, že má zkušenosti s horami a přechody a má obří sílu (chvíli táhl i můj batoh). Pro mě fakt hustej týpek.

Byla to moje první výprava a tedy i první zkušenost s průvodcem, takže nemůžu srovnávat, ale obecně můžu říct, že Honza je prakticky ideální průvodce. Přestože šlo o výpravu pionýrskou a on sám se k jejímu vedení dostal dost na poslední chvíli, prakticky všechno proběhlo hladce a bez problémů. Přestože byl na většině míst poprvé, stejně jako my ostatní, nenechal se vyvést z míry. Sice jsme neřešili žádné krizovky, ale věřím, že i kdyby ano, určitě by je vyřešil. Večery se sice kvůli brzkému stávání moc neprotahovaly, ale i tak splnil průvodcovskou povinnost, totiž nekazil zábavu a chodil spát s posledními. Prdel byla i celkově, naslouchal názorům členů výpravy a všechno plynulo naprosto přirozeně. Takže, jestli jsou všichni vaši průvodci takoví, tak rozhodně nemám strach vydat se s EK prakticky kamkoli.

Na výpravě bych pochválil hlavně to, že nebyla kratší, protože to by byla fakt krátká, a pocitově byla krátká i tahle. Ale to jinak nejde ) . Jinak mě nejvíc bavil ten nejnáročnější program, tedy přechod hřebene hned druhý den. A pak cesta kolem potoka z Borsi po modré nahoru, ta je fakt luxusní a je prakticky prototypem toho, jak jsem si představoval přírodu v Rumunsku. Kromě toho taky rumunská kuchyně stála za to. No a z památek určitě opevněný kostel zanechal velký dojem - zas tolik tam k vidění není, ale je to něco pro nás úplně neznámého a určitě stojí za vidění. A taky rozhodně nemůžu zapomínat na to, jak jsme si sedli s ostatními - předem jsem znal polovinu výpravy, ale sešla se fakt výborná parta, a spolu s naprosto neuvěřitelným počasím z toho všeho nemohlo vzniknout nic než pobyt lepší než na Ostrově rozkoše. Nakonec bych pochválil ještě úplně poslední ubytování, to nemělo chybu. A taky pohodlné auto.. no a asi by mě toho napadlo i víc, ale to už stačí.

Chválím zejména osobní i průvodcovské schopnosti průvodkyně. Pája má všechny osobní kvality, které se dají od takové pozice očekávat. Komunikativnějšího a příjemnějšího průvodce jistě těžko hledat. Dále nelze opomenout závěrečný večer, který skýtal společnou příjemnou večeři v krásném baru a poslední noc v zázemí útulné chatky s naprosto božím uvolněním - after party ve venkovní vířivce ve sněžném počasí.

Velmi oceňuji i expediční váček před odjezdem s praktickými věcmi jako je kartička důležitých čísel pro cílovou destinaci. Konkrétně tu extra oceňuji. Díky tomu se člověk necítí nikdy sám ani kdyby nastal největší myslitelný průšvih.

Tato expedice byla výjimečná tím, že se uskutečnila daleko od civilizace bez jakéhokoli záchraného bodu, cesty, jen v nedotčené divočině. Proto jsem rád, že jsem tuto akci mohl jet se silnou a moc fajn partou, na kterou se zkrátka musíte spolehnout - ve sněhové bouři i v zasypaném stanu. Lukáš je mladý a velmi schopný průvodce. Nejvíc na mě udělalo dojem, jak si dokáže zachovat chladnou hlavu i v těch nejtěžších situacích a nezmatkovat. Cestovat s ním byla radost a intenzivní zážitek.

Víťa byl dle mého spojovací článek naší skupiny. Člověk na svém místě - spolehlivý, vtipný, rozumný a pohodový. Prostě takový, jaký by měl průvodce být.

Pája byla skvělá. Nejen, že nás bezvadně provedla celým Retezatem, ona nás zvládla i podpořit a rozesmát kdykoliv bylo třeba. Byla jedním z mála lidí, u kterých mi vůbec nevadilo dát mapu z ruky a nechat se jen vést, protože jsem věděla, že s ní se neztratíme a zvládne eventuelně všechny problémy vyřešit.

Pochválil bych skvělou partu - asi to přitahujete ) Zvolenou trasu, dobrý nápad se dvěma skupinami jdoucími proti sobě - odpadá složité dostávání se k autu. Závěrečnou dvouskupinovou party.

Průvodce Jirka byl naprosto boží. Pohodář, vtipálek..bylo to jako jet na hory s dlouholetým kamarádem. Dal skupině dostatek volnosti v rozhodování o “osudu výpravy”, zároveň měl vše pevně v rukou )

Pochválila bych světýlka na bivaku! Vlastně všechno. Dobře zvládnutá organizace, a kde věci nešly podle plánu, Tom hned zařídil. Trek byl krásně vybraný. Prostě super akce. Tom se o nás krásně staral a sršel nakažlivým optimismem.

Standa byl skvělej. Motivoval mě k výkonům, o kterých jsem si nemyslel, že je zvládnu. A když jsem už fakt nemohl, nikdy mě neponížil ani nedal najevo, že by si myslel něco zlého. Jeho vidění světa je dost odlišné od mého, takže konverzace s ním vedly k zamyšlení. Konečně chodím treky trošku pomaleji.

Honza opět nezklamal. Líbí se mi, že nám opět posunul hranice. Umí člověka vyhecovat, umí ho podržet a hlavně mu i v nejhorších chvílích pomůže. Člověk se na něj může spolehnout.

V Rumunsku se mi nejvíc líbil okruh, který jsme podstoupili. Bylo nádherný se koukat z jedné skály na druhou a vzápětí na tutéž horu vylézt. Člověk musel nabrat sílu a jít. Určitě s vámi pojedu znovu. Od vás mám ty nejlepší zážitky! Ještě jednou velké díky!

Myslím, že naplánovať do podrobností sa nikdy žiadna výprava nedá, ale som rada, že tam bol aj plán B, keby sa počasie pokazilo na celý zvyšok výletu. Každá etapa bola rozumne naplánovaná tak, aby bol čas aj na oddych a regeneráciu, náročnosť zodpovedala tomu, s čím som počítala. Organizačne to vyšlo výborne, a napriek tomu, že sme všetci rozdielni, našli sme veci, ktoré nás spájajú a miestami som sa fakt dobre bavila. Môj 14-ročný syn Kubo, ktorý mi sedí za chrbtom a na ktorého som hrdá, že to celé zvládol so mnou, práve hovorí, že čo tam zas vypisujem, keď stačilo napísať, že to bolo všetko krásne a super. :) A naozaj bolo.

Lukáš bol strašne sweet, mal vždy dobrú náladu, upokojil, keď bolo treba, vysvetlil, a hlavne ohromne pomohol. Keď bol úsek o niečo ťažší, a bolo jasné, že budem mať trochu problém, prišiel za mnou a vzal mi batoh, aby som tie snehové jazyky alebo skaly mohla prejsť naľahko. Mala som v neho absolútnu dôveru a to mi pomohlo aj vo chvíľach, keď som sa bála, napríklad, keď na nás dorážali pastierske psi. A napriek tomu, že ho nepoznám a nikdy sme sa predtým nestretli, verím, že je to správny a skvelý človek.