Martin Ksandr: Primárně děláme sportovní lezení, které není úplně potřebné pro výstup na Broad Peak, ale vzhledem tomu, že mě to teď mega baví a je to pořád sportovní aktivita, tak lepší než nedělat nic :D Abych byl odpovědný, tak jsem 2 - 3 měsíce před Broad Peakem začal běhat a držím to. K tomu jednou týdně dávám 1000+ výškových metrů v Beskydech. Vzhledem k předešlým zkušenostem myslím, že to bude dostatečné. Poslední měsíc začnu chodit i se zátěží.

Pavel Burda: Hodně běhám, hodně posiluji, hodně spím a hodně jím. S tím horolezením je to spíše nárazová věc. Primárně se ale musím připravit psychicky, to je u mě alfa a omega. Fyzicky budu připraven bezpochyby, jen opustit skoro na dva měsíce děti a nenechat se při hraničním pohybu na kopci svazovat myšlenkami na rodinu, to je to, kde se bude lámat chleba. Naštěstí tohle už mám párkrát prožité z minulých akcí a dá se říct, že vím jak na to.

Petr Tobolák: Dlouhodobé přípravy jest předcházely těmto plánům. Radostí s pohybu se životním stylem stalo. Fyzické i psychické průpravy se na výstupu ukáží, zda roky treninku se investice vyplácí. Známý horolezci na Istrii cyklistikou své tělo běžně fyzičku trénují. Proto východňan z česka na svém bicykle vyjel hledat tajemství, pouti do bývalé Jugoslávii. Výškovými metry nejen achilovky trpí. Srdíčko však v naději vše drží. V Peru si doufám s Pavlínou už další problémy nepřivodí.

Pavlína Adam: Mám to štěstí, že jsem nyní pořád v horách v Jižní Americe ve výšce nad 4 000 m. S batohem na zádech tedy poctivě trénuji výškové metry. Abych si trochu nasimulovala vysokohorské prostředí, beru si ke své ultralightové výbavě alespoň půlkilová závaží na nohy. Vzhledem k tomu, jak těžké budou nejen moje boty, ale i výbava, tak bych měla asi pár gramů přidat.

Dušan Vrtal: Nijak speciálně, hlavně běhám a doufám že tělo si pamatuje. Hlavní je se před expedicí nezranit. Někteří špičkoví horolezci tvrdí, že je potřeba maximální trénink, jiní za trénink považují pěší přesun pod kopec. Tak já budu ta druhá kategorie a budu doufat, že jako vždy nahoru nějak vyfuním. Pravděpodobně opět poslední.

Tomáš Turský: Doufám, že z ultra trailů už držím nějakou vytrvalost. Takže jsem své obvyklé běhy zkrátil a přidal k tomu zátěž. K tomu lezení a kolo a vlastně jakoukoliv aktivitu, která se nabídne. V mém případě bude záležet spíše na tom, jak se srovnám s výškou a to v Praze trénovat bohužel nejde :-)

Jan Červenka: Na takové expedice se trénuje celý život. Je prostě znát kdo trénuje nárazově před expedicí a kdo dře v horách už deset let. Nejdůležitější je, aby se člověk cítil vnitřně připravený a měl to v hlavě srovnané. A pro mě tahle mentální připravenost je dosažitelná jen přes tvrdý trénink. Takže i mimo sezónu pravidelně běhám dlouhé tratě a lezu po horách, abych si udržel fyzičku. Před expedicí kondiční trénink stupňuji do bodu, kdy si začnu věřit a vnitřně cítit, že jsem pro přípravu na expedici udělal maximum.

Lukáš Dubský: Trénink?? :-) Nesoustředím se jenom na běh, tedy kondiční trénink. Mám komplexní tréninky od posilovny, plavání, kola, běhu. Ale můžeš mít natrénováno jak chceš, nejdůležitější je mentální trénink, prostě mít hlavu v pohodě, protože spoustu černé práce odvede právě hlava. V horolezectví je to ze 70% právě o hlavě, která musí přemluvit mrtvé tělo k dalšímu výkonu.

Martin Ksandr: Samozřejmě z ničeho! Ne, pokud mám nějaké reálné obavy, tak je to z věcí, které neovlivním, ale mohou nám zavřít cestu na vrchol (počasí, zdravotní problémy, legislativa), ale neměl by se člověk věcmi, které neovlivní spíše nestresovat? Z čeho naopak obavy nemám, je nebezpečí. To mám v sobě srovnané. Jo a největší strach na cestách mám vždycky z toho, že mě nějaký magor zabije v autě, např. spadneme s jeepem ze srázu. Toho bych se asi nechtěl dožít :-)

Pavel Burda: Že tam bude mraky lidí a že přijdu o zbytky iluzí o chování lidí na horách. Z kopce strach nemám, ale musíme se co nejdříve začít kámošit. Rád si s kopcem před výstupem povídám, sednu někam na kámen v bejzu a uzavíráme dohodu o vzájemném respektu.

Petr Tobolák: Průvodcovou úchylkou hory již znají, melouny v nížinách proto pěstovat nestíhají. Karakoram však tyto lány neoplývají, na vrcholu tedy hody horolezci nemají. Obavou východňana tedy trápí více, jakou zbytečnost na vrchol potlačí v ledvince.

Pavlína Adam: že mi dojdou chipsy už v základním táboře. Mám respekt, ale obavy nemám. V tomto jsem spíše fatalista.

Sarah Krueger: Getting sick, getting the stomach flu… that kind of thing. Luckily it’s outside of my control so I can’t really fret about it.

Dušan Vrtal: Měsíc bez piva. Peklo!

Tomáš Turský: Nadmořská výška a adaptace na ní, to je má velká neznámá. A taky co mi dovolí hlava. Jak říkají hasiči: "Všichni si myslí, že by šli pro člověka do hořícího domu, než ucítí ten žár..."

Jan Červenka: Že dojde káva!

Lukáš Dubský: Počasí a že zklamu sám sebe. Neudělám vše a ještě něco navíc.

Martin Ksandr: MSR Reactor a láhev na čůrání ve stanu.

Pavel Burda: Bez pocitu nezničitelnosti v těch nejdůležitějších okamžicích. A bez teplého oblečení. To se taky hodí.

Petr Tobolák: Petra trápí nejvíce, aby své tělo měl v péřové přikrývce. (Spacák)

Pavlína Adam: Krom těch, které jsou potřebné se vždycky děsím, že ztratím lžíci. Vzhledem k tomu, že tady bude asi většina stravy ve formě tyčinek se mé obavy snižují a tak jako další vychytaný kousek bych si ráda pořídila vyhřívané ponožky (to byl vždycky můj sen). A taky se těším, jak se po náročném dni zachumlám do svého Patizon spacáku.

Dušan Vrtal: Dobrý boty, dvoje ponožky, čisté spodní prádlo a spousta tekutin.

Tomáš Turský: Bez bot bych nahoru jít nechtěl, ale tyčinka Snickers dodává energii fyzickou i psychickou :-)

Jan Červenka: Bez přenosného espressovače.

Lukáš Dubský: Hlava, srdce, odvaha.

Martin Ksandr: Baví mě pobyt v horách, baví mě způsob života na expedici, baví mě celý proces vylezení hory. Je to takové oťukávání, neustálé vymýšlení nejlepší strategie průstupu nalezení nejslabšího místa a ve správný čas zaujmout pozice. Zároveň mě baví i ta míra nejistoty, kdy i kdybych vše udělal dobře, vrchol se nemusí povést. Vzhledem tomu, že už mám pár vysokohorských expedic za sebou, ani nemůžu říci, že tam bude něco výrazně nového. Ale mě to prostě baví a očekávám od toho příjemně strávený čas v horách se super bandou!

Pavel Burda: Ještě jednou, naposledy zažít, jaké je to stát na vrcholu osmy. Ale tenhle blábol říkám před každou expedicí :-) Na Broďas ale beru svého dlouholetého kamaráda Tomáše Turského, svým způsobem za něj cítím i zodpovědnost. Takže na vrchol bych chtěl vylézt s ním a v pořádku ho vrátit domů. A vůbec prostředí expedice je úžasný zážitek, takový lyžák pro starší pány a dámy.

Petr Tobolák: Každé kopce jsou originální velice. Vylézt některé zvládne cvičená opice. Evoluce je darem božským, laťky však posouvá každým. Východňan bude šťastným, dotkne-li se nebes hvězdným.

Pavlína Adam: Prý jsou odtamtud pěkné výhledy.

Sarah Krueger: I bought a jumar in Nepal last year, and it’s been sitting in my gear closet untouched ever since. I thought I should find some mountain to climb to put it to good use ;-)

Dušan Vrtal: Proč to vlastně já blbec dělám? Na to se sám sebe ptám když funím nahoru na horu.

Tomáš Turský: Osma je pro mě vrchol úsilí (fyzického i psychyckého zároveň) a osobní zkouška. Tuhle hranici jsem chtěl vždycky zkusit. A ten kopec je krásnej. Třeba mě nahoru pustí.

Jan Červenka: V lezení po horách nacházím životní lekci. Tam nahoře jsem jenom já sám sobě protivníkem. Nohy křičí, že dál už nechtějí, plíce lapají po dechu a tělo je celé unavené. To však člověk musí překonat a zvládnout. S každým takovým vítězstvím nad sebou samám se někam posunu a naučím se o sobě něco nového. A právě tuhloe odolnost se tam člověk učí a ta se dá následně přenést do každé životní sféry.

Lukáš Dubský: Když tam budu, tak proč tam nevylézt. A když už tam budu, můžu se dívat z vrcholu na další svůj obávaný cíl. A proč to dělám? Protože můžu!

Více informacích o jednotlivých členech expedice najdeš na FB stránce expedice.

Velký dík patří partnerům expedice, kterými jsou: Rock Point, Adventure menu a Hannah!