Kazbek


Kazbek. Na této bájné hoře jsme s Expedition clubem stanuli už 2-krát. Poprvé pod vedením Martina Ksandra a Polďase, kteří se tou dobou připravovali na své první Himalájské dobrodružství na Manáslu, ale to je zase jiný příběh…

 Podruhé sem naše kroky zavítaly v roce 2017 ve skupině vedené Honzou Haráčem a Víťou Dubcem. Tato Expedice se vydařila se vším všudy a třešničkou na dortu bylo i dosažení vrcholu (5033m) v počtu 9-ti osob. Poté co jsme se šťastni a s lehkou bolestí hlavy vrátili z vrcholové pyramidy (strmý vrcholový výšvih) zpět do sedla (4950m), čekal nás tam k našemu překvapení velký huňatý pes, který normálně obývá BC. Tedy čekal, to asi není úplně to správné slovo. Pes se spokojeně vyhříval na sluníčku, které se kolem 11h už dost silně opíralo do ledovce, a nejevil vůbec žádné známky života, kromě hlubokého oddychování. Ledovec jsme si museli prošlapat sami, jelikož den před výstupem silně sněžilo a byli jsme první výpravou, tudíž byly všechny obrovské trhliny zasněženy a nám připadla ta nepříjemná povinnost objevovat je… Jestli šel v našich stopách, nebo měl vlastní výstupovku, se nám nepodařilo zjistit. Nicméně s přibývajícím sluníčkem začal sníh velmi ochotně odtávat a trhliny se odkrývaly a rozšiřovaly, takže některé přeskoky cestou zpět, byly o dost větší výzvou. Psa jsme večer opět potkali v BC. Kavkazští ovčáci se prostě běžně chodí vyvenčit do sedla 4950m přes ledovec plný trhlin. Proč ne.

Co následovalo? Sestup dolů a oslava v pravém gruzínském stylu s místními pohraničními vojáky, čačou a gruzínským vínem… Nebudu se příliš barvitě rozepisovat, ti kdo tam byli na to jen tak nezapomenou. Následující den jsme dopravili svá bolavá těla do Tbilisi a uchýlili se do náruče hostelu Irina a největší gruzínské metropole.

Expedici na Kazbek bych doporučil například těm, kdo chtějí zdolat svou první 5ti tisícovku, a zažít pohostinnost gruzínců. Mezi našimi výpravami má čestné místo – Vstupenka do světa vysokých hor. Na Kazbek se chystáme i letos v létě, detaily nalezneš ZDE.