Mongolsko


Jak lépe poznat zemi pastevců a „koňáků“ než právě z koňského sedla? Snad jedině v zimě při přechodu zamrzlého jezera Khövsgöl Nuur, „mladší sestry Bajkalu“, ale to bych doporučil jen opravdu houževnatým jedincům. Oba dva způsoby jsme s Expedition clubem vyzkoušeli a o pestré zážitky jsme neměli nouzi.

Je pravda, že z koňského sedla si člověk Mongolsko vychutná asi nejvíce. Místní krajina je k tomu jako stvořená a nemusíš být zrovna krotitel divokých hřebců, abys zdejší mírné koně zvládl. Poprvé jsme s Expedition clubem mongolské koně osedlali na přelomu srpna a září 2017. Skupinka pod vedením zkušeného průvodce Danyho Pacholíka strávila celkem 10 dní v koňském sedle. Projeli místní hory, stepi, močály a přebrodili mnoho řek a perličkou na konec jim byla návštěva pouště Gobi. Zdejší monumentální písečné duny Chongoryn Els vysoké až 250m a kaňon Yolyn Am všem vzaly dech. Průvodce Dany nezapomněl ani na naleziště pozůstatků dinosaurů – Bayanzag – známé též jako Planoucí útesy. Za 23 dnů strávených v Mongolsku (z toho téměř půlku v sedle koně) člověk přivykne trochu jinému rytmu života. Rozhodně není na škodu se trochu zklidnit a vyzkoušet si jednoduchý život místních lidí a odhodit na chvíli shon západní civilizace. Jo vím je to děsný klišé, ale opravdu to funguje.

Pokud je řeč o zimním přechodu zamrzlého jezera Khovsgol Nuur, slova jako vychutnávání a pohoda asi s dovolením vynechám. Poslední věty předešlého odstavce se ale dají aplikovat i zde. Týdenní pochod po ledu v -20°C není asi zrovna nejpříjemnější záležitost a může působit trochu monotónně, ale pročišťuje mysl dokonale. Tady vás odkážu na pěkný článek na našem blogu o přechodu jezera od Martina Ksandra, který celou expedici vedl. ZDE

Co dodat? Snad ještě že to rozhodně nebyla poslední mongolská výprava. Chystáme se tam opět v srpnu 2018 a věřím, že i v následujících letech. Detaily akce ZDE.